Triáda na slova: ČLOVĚK*IDIOT*VLÁDA*NOC*VÍNO.
15.02.2022 4 376(11) 0 |
Jó, to už se tak někdy stává,
že propase se chvíle pravá,
člověk se idiotem zdává,
když snaží se do rukou svých
vzít vládu věcí životních,
nedbat na zlomyslný smích,
noc temnou z mysli vypudit,
života víno s chutí pít
a nenechat se odradit
tím, že se někdy nedaří,
mít stále úsměv na tváři,
netřeba si hned lékaři
stěžovat, že mne nikdo rád
nemá a na stres prášky brát,
líp je zkusit si zazpívat
o tom, jak krásný je ten svět,
náladu zlepší nám to hned,
slunce v duši je zlatý květ,
krásně, jak narcis, rozkvétá
a jsi-li trochu poeta,
psát budeš o tom po léta...
že propase se chvíle pravá,
člověk se idiotem zdává,
když snaží se do rukou svých
vzít vládu věcí životních,
nedbat na zlomyslný smích,
noc temnou z mysli vypudit,
života víno s chutí pít
a nenechat se odradit
tím, že se někdy nedaří,
mít stále úsměv na tváři,
netřeba si hned lékaři
stěžovat, že mne nikdo rád
nemá a na stres prášky brát,
líp je zkusit si zazpívat
o tom, jak krásný je ten svět,
náladu zlepší nám to hned,
slunce v duši je zlatý květ,
krásně, jak narcis, rozkvétá
a jsi-li trochu poeta,
psát budeš o tom po léta...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jó, to už se tak někdy stává... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Být či nebýt...
Předchozí dílo autora : Za dveřmi meluzína zpívá...
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
polibek0012 [14], Annabelle [14], KissOfDark [14], pisiprotebe [14], VolkodavKO [11], sarinka580 [7], DanaSurya [1], Ivušák [1]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)