Miluji knihy a už ve škole jsem psávala krátké příběhy a snila o tom, že jednou napíšu knihu. Jenže osud mým životem tak zamíchal, že jsem na psaní úplně zapomněla a vnitřně cítila asi nějaký blok a nemohla jsem se nějak donutit vymyslet kloudnou zápletku či smysluplný příběh. Ovšem po narození druhé dcery se mi život opět převrátil naruby a tak nějak jsem vycítila, že se všechen ten chaos v mé duši tak nějak roztřídil a já jsem zase ve svojí fantazii našla ty ztracené příběhy, i když trochu jiné. Proložené životními zkušenostmi a sny. Jsou horší? Posuďte sami a požádám Vás o konstruktivní kritiku. Dá se to vůbec číst? Co zlepšit a co je třeba pěkně napsané? A pokud t bude k ničemu, přesto děkuji za váš čas který jste strávili nad tímto "startovacím" textem :) Mělo by se jednat o lehký román neboli "oddychovku" pro ženy
přidáno 26.01.2022
hodnoceno 9
čteno 174(8)
posláno 0
Tak krásné ráno. Mlha schovává holá pole. Nad nimi se tyčí zalesněné kopce v barvě rzi. O tu se postaral nechvalně známý brouk - kůrovec. I tak je to impozantní pohled, díky kterému se v mé duši rozlévá klid a mír. Sedím na terase, oblečená do vytahaných tepláků a vlněného svetru. Do rukou mě hřeje teplá káva a umocňuje můj pocit pohody. Vidím jak mlhu protrhává slunce, snažící se ji přitáhnout k sobě na oblohu.
Ucítila jsem, jak se něčí ruce se dotýkali mých ramen. Byli teplé a příjemně voněly po krému. Lenivě jsem zaklonila hlavu a dostala polibek na čelo. "Dobré ráno." pošeptal mi láskyplně do ucha a usmál se na mě tím svým mladistvým úsměvem, ze kterého jsem pokaždé naměkko. Stál tu, vedle mě a díval se na mě očima barvy oblohy. Jeho zrzavé vlasy mu padaly na široká ramena.
"Jdu si zaběhat. Přidáš se?" Jen jsem se na něho blaženě podívala a on pochopil, že teď, ve stavu naprosté spokojenosti, se opravdu nikde po lesích honit nebudu. Přeběhl mu po tváři pobavený úsměv a políbil mě znovu na čelo. " Za hodinku jsem zpátky." Oplatila jsem mu úsměv, ale nic neřekla. Je mi tu teď dobře, krásně a spokojeně. Sledovala jsem jak odchází. Díky jeho výšce, která čítá něco přes metr devadesát a svalnaté postavě působí robusním dojmem. Rozbíhá se a mizí za zatáčkou kousek před naším domem. "Za hodinku jsem doma" zněl mi jeho hlas ještě chvíli v uších a pak odezněl stejně jak odešla ranní mlha. Jeho hluboký charismatický hlas je pro moje uši jako rajská hudba.
Poznali jsme se před rokem. Byl to souhrn setkání, které nám osud nachystal tak, abychom právě my dva byli přesně na těch místech kde jsme měli být a přesně v tu chvíli kdy jsme tam měli být. Jsme pro sebe určení. To jsme věděli od první chvíle, co jsme se potkali. Jen nám chvíli trvalo než nám to došlo a než jsme se vydali na tu správnou cestu za naším štěstím. Událo se toho hodně dobrého, ale i zlého za ten rok. Vše jsme ustály, držely při sobě a jeden druhého podporovaly. V mých nejhorších chvílích tu byl pro mě. Stál tu jako skála a držel mě za ruku. Hladil po vlasech a šeptal, že to bude dobrý, že bude zas líp.
Díky němu jsem se vzchopila a bych mu mohla jeho péči a laskavost vrátit. Abych i já pro něho mohla být skálou a utěšila ve chvíli kdy to potřeboval. A ta chvíle přišla. Vkradla se mezi nás potichu a nenápadně. Byla tu a užírala ho kousek po kousku. V tu chvíli jsem nastoupila já a razantně jsem řekla dost jeho bolesti a zoufalství. Tehdy jsem hladila jeho hlavu která ležela v mém klíně. S uslzenýma očima na mě pohlédl. Je ho ztrápený pohled mě bodl do srdce. Ale vydržela jsem jako i on vydržel moje nářky. I já jsem mu poskytla oporu v těžké životní zkoušce. Žili jsme jeden pro druhého. Dýchali bychom za sebe, kdyby to bylo potřeba. tolik jsme se milovali.
Často si člověk říká "kdybych to věděl rozhodnu se jinak" Taky jsem to říkávala. Ale dnes.... Kdybych se rozhodla jinak, potkala bych ho vůbec? Matně si vzpomínám jak jsem žila bez něj. Pak se usměju sama pro sebe. Vzpomenu si na naše první setkání. To musel být osud jinak si to nedokážu vysvětlit, že mě přišel zachránit zrovna on.....
přidáno 29.01.2022 - 12:17
luciusmius: A naopak někdy dokáže filozofování příběh (román, film) pěkně zazdít. Například Ridley Scott a jeho nový vetřelci (Vetřelec: Covenant), kde se lidem nelíbilo filozofování toho androida, protože tím postavě dával příliš mnoho prostoru a lidé se přišli podívat hlavně na vetřelce. Má zajímavé myšlenky a nápady o androidech, a tak se je raději snažil realizovat v jiném díle.
přidáno 29.01.2022 - 12:09
luciusmius: Jestli si hlavní postava někdy v průběhu románu trochu zafilozofuje nevadí, naopak to může atraktivitu románu zvýšit, nebo taky zazdít. Protože je důležité takové zamyšlení zasadit do děje, aby to dávalo smysl. Například pokud se stal nějaký zvrat a postava se potřebuje se situací nějak začít vyrovnávat. Nebo pokud postavu čeká nějaké důležité rozhodnutí. Díky tomu je potom filozofické zamyšlení součástí děje.
přidáno 29.01.2022 - 11:56
luciusmius: Vida, výrazně lepší. Vážně super. Teď už je to ta pravá limonáda, kterou bych neváhal ukázat mamce, protože tohle by jistě ráda četla. Stylisticky už to má rysi románu. Je to psané jako děj a přitom se zachoval ten dívčí, romantický, obrazotvorný jazyk s emocemi. A podařilo se původní myšlenku zachovat. Dokonce je dějová myšlenka lépe viditelná a čitelná.
přidáno 27.01.2022 - 12:29
zde je opraveny text podle vasich poznamek prosím o přečtení jestli je to lepší
přidáno 27.01.2022 - 11:50
LudvíkRoiSoleil: no právě to měl být takový pokus o úvod do příběhu takže k zápletce jako k takové se pomalu dostanu v dalších pokračování. Jinak moc děkuju za komentář
přidáno 26.01.2022 - 18:02
Ale jo není to vůbec špatné. Je to psané takovým tím ženským a poetickým jazykem. Velmi obrazotvorné. Takhle to vůbec nedokážu, asi proto že žena nejsem :) Ale líbilo by se mi to umět. Ta zápletka mi tam fakt chybí, bez toho to vlastně nemá žádný děj a je to škoda. Nechci to hanit, protože to pěkné je, ale jestli to má být kniha (román), tak by byla škoda to psát jako filozofickou úvahu, zamyšlení. Nicméně tam možná nějaká zápletka naznačená je. Jednou mu chce jeho dobrotu nějak oplatit, očekávám, že se něco ve zvrtne, a bude pan dokonalí potřebovat lásku a oporu, aby to vůbec ustál. To asi náznak zápletky je.
přidáno 26.01.2022 - 13:11
K zápletce se pomalu dostanu příběh bude mít pokračování chtěla jsem začít úvod zlehka a postupně se dostat do příběhu
přidáno 26.01.2022 - 13:09
:D a to jsem si to kontrolovala dvakrát asi se vrátím do první třídy
přidáno 26.01.2022 - 13:07
Jak jsi psala, bez dějové zápletky, ale krásné zamyšlení nad osudovým setkáním. Pěkně se to čte, plné metafor a lehkosti. Jen, prosím, oprav si chybky, které jsou pouze překlepnutím se, protože máš jinak dílko gramaticky vyspělé. (Vše jsme ustálY, drželY při sobě... druhého podporovalY... V mÍch nejhorších...)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
osudová setkání : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : výchova dítka milovaného

»jméno
»heslo
registrace
» autoři online
hlahlo, Mlčeti Zlato
» narozeniny
Teeney [12], Rezavá Plechovka [10]
» řekli o sobě
Lizzzie řekla o Severka :
jedna z nejcitlivějších básnířek, ketré kdy tento server poznal:)...vížím si toho, že ji znám...i osobně...slunečnice!!!:)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Apple MacBook

Na novém MacBooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2022 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku