|
Inspirováno jinde, ne z mé zkušenosti, ne z mého života, je to takové smutné vcítění. :(
|
Šňůru perel po svý pravý ruce mám
slzy kanou
neusínám.
Popojdu stranou, ve chvíli danou
nevím kudy kam.
Už se neposbíram.
Do svých žil vyrývám totem,
nechci v duši temnotu živit dál,
tak sbohem.
Ráj deprese mě svírá,
boží vůle na mě zapomíná
a už mě nezajímá
co bude zítra
co za deset let
vím, že z vězení marnosti nebudu smět
a i když není cesty zpět
tak nevyčítej mi těchto pár vět
Na Rozloučenou.
Oči k nebi upírám.
slzy kanou
neusínám.
Popojdu stranou, ve chvíli danou
nevím kudy kam.
Už se neposbíram.
Do svých žil vyrývám totem,
nechci v duši temnotu živit dál,
tak sbohem.
Ráj deprese mě svírá,
boží vůle na mě zapomíná
a už mě nezajímá
co bude zítra
co za deset let
vím, že z vězení marnosti nebudu smět
a i když není cesty zpět
tak nevyčítej mi těchto pár vět
Na Rozloučenou.
Oči k nebi upírám.
10.05.2021 10:16
WinePoet
Krásně a něžně vyjádřený smutek, snad i trocha zoufalství..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.