|
Jednohubka zrozená v záblesku okamžení.
 29.04.2021 7 642(11) 0 |
Budík neodbytně vříská. Trhá mi uši a toužím ho vší silou zamáčknout. Ale tělo mě neposlouchá. Ruce složené pod polštářem se odmítají pohnout. Stejně neochotné jsou i nohy hluboko pod vyhřátou peřinou.
Zkouším sebou zacloumat, ale nedaří se mi popadnout ramena. A tak jen přemýšlím a koukám, jak bezvládně ležím. Zrazu mě napadá, zda bych se neměl rozhlédnout kolem, hledat světlo na konci tunelu, paprsek pronikavého světla stoupající k oblakům. Ale nikde nic není. Jen ten vřískající budík.
Zkouším sebou zacloumat, ale nedaří se mi popadnout ramena. A tak jen přemýšlím a koukám, jak bezvládně ležím. Zrazu mě napadá, zda bych se neměl rozhlédnout kolem, hledat světlo na konci tunelu, paprsek pronikavého světla stoupající k oblakům. Ale nikde nic není. Jen ten vřískající budík.
29.04.2021 - 23:15Já ale nejsem rozhořčená, jen jsem se neorientovala, ale možná to byl záměr. :-)
29.04.2021 - 23:08vanovaso: chápu rozhořčení z nejednoznačnosti. Nadruhou stranu je v životě něco absolutně jednoznačné?
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Budík : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Vaporizace
Předchozí dílo autora : Smrtikruh
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
kmotrov» nováčci
el26» řekli o sobě
Me and you and all the others řekla o Lay :moje zlatá sedmikráska. kafe. sem fakt moc moc moc ráda, že tu jsi, že tě můžu číst... a že tomu někdy i rozumím:+) love. M.**
