|
Jednohubka zrozená v záblesku okamžení.
 29.04.2021 7 828(11) 0 |
Budík neodbytně vříská. Trhá mi uši a toužím ho vší silou zamáčknout. Ale tělo mě neposlouchá. Ruce složené pod polštářem se odmítají pohnout. Stejně neochotné jsou i nohy hluboko pod vyhřátou peřinou.
Zkouším sebou zacloumat, ale nedaří se mi popadnout ramena. A tak jen přemýšlím a koukám, jak bezvládně ležím. Zrazu mě napadá, zda bych se neměl rozhlédnout kolem, hledat světlo na konci tunelu, paprsek pronikavého světla stoupající k oblakům. Ale nikde nic není. Jen ten vřískající budík.
Zkouším sebou zacloumat, ale nedaří se mi popadnout ramena. A tak jen přemýšlím a koukám, jak bezvládně ležím. Zrazu mě napadá, zda bych se neměl rozhlédnout kolem, hledat světlo na konci tunelu, paprsek pronikavého světla stoupající k oblakům. Ale nikde nic není. Jen ten vřískající budík.
29.04.2021 - 23:15Já ale nejsem rozhořčená, jen jsem se neorientovala, ale možná to byl záměr. :-)
29.04.2021 - 23:08vanovaso: chápu rozhořčení z nejednoznačnosti. Nadruhou stranu je v životě něco absolutně jednoznačné?
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Budík : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Vaporizace
Předchozí dílo autora : Smrtikruh
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
