O tom, co je důležité,..
přidáno 16.04.2021
hodnoceno 1
čteno 39(7)
posláno 0
Děti, děti, dětičky

Co je na světě nejsladší?
Kdo je na světě nejmilejší?
Koho bychom za nic nevyměnili?

První odpověď jako v té pohádce bývá med nebo spánek? Druhá odpověď bývají děti. A třetí?
Záleží na každé z nás, pro někoho jsou to děti, pro jiného manžel – přítel, nebo rodiče, přátelé,...

Milujeme je z celého srdce jak nejvroucněji to jen jde, ty naše malé dětičky. Když vyrostou bez pochyby je naše láska k nim stále ta velká pravá mateřská a ničím nezpochybnitelná.
Bez ohledu na to jak nám leckdy zatápí v pubertě, ale i v dospělosti.

Říká se :

„malé děti – malé starosti,
velké děti – velké starosti,“ něco na tom pravdy jest, o tom víme všichni své.
My co nám ještě ta malá stvořeníčka neodrostla, máme o ně starost ve dne v noci, aby nebyla nemocná, v případě, že se tak stane, neváháme probdít celou noc, jen abychom jim byli nablízku, pofoukali bolístku, sledujeme, jestli dýchají ta naše malá miminka,měříme teplotu, dáváme zábaly, léky a vše potřebné.
Děláme to z čisté lásky k nim a rádi.
Jak jsme šťastné, když se nemoc vzdá a my můžeme společně opět v poklidu žít.
Těšíme se na procházku, na hřiště, na nákup a na spoustu obyčejných věcí, které jsou běžné a zpříjemňují nám život.

Až když znovu nemoc udeří, teprve si uvědomíme, co všechno ztrácíme v běžných - pro nás leckdy-obyčejných dnech. Jak se nám uleví, když ty dny můžeme se svými dětmi zas naplno žít.
Je to doba krásných radostných chvil a chvilek z nového slovíčka, co se ten náš capart naučil.
Z milého úsměvu, veselého smíchu, z toho jak umí udělat bábovičku, postavit hrad, komín z kostek – zkrátka je milujeme a radujeme se s nimi.
Jen kdyby to dětství až tak rychle neutíkalo, čas plyne rychleji než bychom chtěli.
Z malých děti jsou brzy „školkáčci“, než se ohlídneme jsou z nich školáci 1.stupně a 2.stupně a jak z rány z čistého nebe máme doma puberťáky.
Naše láska je stále stejná, jen máme pocit, že jsou někdy na „zabití“.
S tím nic nenaděláme, každý si tímto obdobím projde, někdo s lehčím průběhem, jiný s těžším.

Vzpomínáme na dobu, kdy neodmlouvali, celkem i poslouchali. Dnes se snaží mít v každé situaci poslední slovo a razí si tu svou pravdu „hlava – nehlava!“

My rodiče trpíme, ale stále je milujeme, jsme tu pro ně v každé situaci, pomůžeme s každým problémem a dáváme jim tím dobrý příklad do jejich následně dospělého života.
Protože jak se říká, co se v mládí naučíš,...
Věříme, že i oni jednou budou milujícími rodiči.

Pak jsou z nich "dospěláci," nás už berou jako živočišný druh, co žil v době minulé, ne – li kamenné, ale dobu do které se rodíme, si nevybíráme.
Mají své starosti i radosti a my s nimi i nadále trpíme, neradi vidíme, když se trápí, něco jim nejde, zase jsme na blízku a pomáháme. Máme je rádi, oni nás věřím, že taky, i když člověka zabolí, když slyší, že ten a ten přijde, jen když je výplatní termín důchodu apod.
Pár takových se najde, ale my co jsme dali dětem lásku a čas, věříme, že nás se to netýká. „Kdo ví, snad jenom ty růže krepový“, ale ani ty růže to nevědí.

Příklady táhnou a tak sedím na pískovišti s vnoučkem, učím ho stavět hrad, postavit pořádnou bábovičku, vyhloubit tunel pro autíčka. Pak uvaříme kafíčko pro tu babičku, co jí má tak rád a taky mu povím,že může nabídnout i jiné paní, které nemá kdo kafíčko uvařit.
Vnouček nadšeně lije vodičku do písečku, míchá tu kašičku, když má pocit, že již dovařil, přelije to blátíčko do plastového hrnečku od báboviček a s radostí mě to podává a říká :

„babičko moje zlatá, tady máš kafíčko a dám Ti velkou pusu, protože Tě mám moc rád.“
Hrnou se mi slzy do očí, beru hrneček, objímám klučíka a vlepím mu velkou pusu s poděkováním.
Taky mě máš ráda, viď babí?
Jasně, že jo, ty můj „kluku zlatej“.
Říkám si, jak málo stačí k radosti a ke štěstí!
Málo je někdy více než cokoli jiného hmotného, honíme se za majetkem, abychom měli vše, co letí, nebyli pozadu za ostatními a mezitím nám mezi prsty protékají důležité okamžiky života, které se nedají vrátit.
Co vložíme do našich dětiček v dětství, to si ponesou sebou po celý život a budou to předávat dál svým partnerům a zase dětem.
Tak ať jsou to jen samá pěkná slovíčka a činy, co udělají radost každému bez ohledu na věk.
přidáno 17.04.2021 - 06:30
Amen.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Děti a dětičky : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Čtvrteční úklid - klid :)

»jméno
»heslo
registrace
» autoři online
Audrey Diamond, bazi, Luisa
» narozeniny
Kakuzu [9], targumures [12], Martin Dvořák [11], Minela [11], Eshak [10], Lahváč [7], Filip [3]
» řekli o sobě
BorůvkaB řekla o Whetley :
Kluk s talentem a smyslem pro humor. Z jeho děl dýchá jeho nezaměnitelná osobnost. Je rád sám sebou a to je důležité. Doufám, že se psaní nezdá, protože posle mě se s tím už narodil :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

MacBook Pro

Na novém MacBooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku