sličná mladá paní v dešti
v objetí své lásky spěchá
přijela až z Budapešti
pod srdcem jí klíčí něha
nezná ještě událostí
které spálí touhu její
brzy rozzuřena zlostí
nežila by nejraději
choť té dámy, stižen chutí
zapomněl již lásky čisté
uspokojil svého pnutí
prokleti nechť bigamisté!
svatební zní zpěvy smělé
divé tance prostopášné
ty dva plody skryté v těle
v obou ženách vzbudí vášně
uherská krev první z dívek
vzkypí prudkou nenávistí
znalá při outěžku křivek
oč tu běží kvapem zjistí
střepy z láhve vůkol letí
bodá v zoufalosti čiré
sokyni svou, první z dětí
červeň stéká jako pyré
další ranou v břich svůj ničí
vše jež vzešlo z jejích citů
dvojí vdovec v trávě klečí
nechápe tu brutalitu
možná zní to jako klišé
nad tělem se myrty sklání
už jen chvíli ztěžka dýše
vražedkyně Kosztolányi