 10.12.2020 6 656(12) 0 |
Srdce ztěžka buší,
Tak vylévám svou duši,
Až na papír ten, kdysi bílý
Mé jizvy se uhnízdily.
V koruně stromu tiše kvílí
A spolu s nimi malé víly,
Co pláčou jenom ze soucitu,
Neb nemají vlastních citů.
A pláčí tence jako ve snu,
Když omylem svíci zhasnu.
Pak zbydou jenom cesty dýmu,
Co ztratí se v hloupém rýmu.
A není už smutku k protruchlení,
Tak usneme v dece zabalení.
Tak vylévám svou duši,
Až na papír ten, kdysi bílý
Mé jizvy se uhnízdily.
V koruně stromu tiše kvílí
A spolu s nimi malé víly,
Co pláčou jenom ze soucitu,
Neb nemají vlastních citů.
A pláčí tence jako ve snu,
Když omylem svíci zhasnu.
Pak zbydou jenom cesty dýmu,
Co ztratí se v hloupém rýmu.
A není už smutku k protruchlení,
Tak usneme v dece zabalení.
23.03.2021 - 17:34..než se dám do pohádky, ještě si párkrát přečtu tvoji básničku.. snad Ti to neva
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Přečti mi radši pohádku : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Cena střetu
Předchozí dílo autora : Něžná otázka
