|
Sonet.
|
Další knot se upil voskem k smrti
žaluzie proužky světla škrtí
V kamnech dusí se mi černé uhlí
roztančené stíny na zdech ztuhly
Měsíc kácí si svou cestu v mracích
ztichl vítr, déšť i drobní ptáci
Pouhá jedna hvězda líně bliká
odkojená z měsíčního mlíka
Taky si z něj na pár doušků stočím
než mi v bitvě s nocí padnou oči
Pochovám je vedle svého těla
- nevzbudí je ani salvy z děla
Den se zlomil snadno jako suché klestí
Nechám svoje sny se zaplést do pelestí
žaluzie proužky světla škrtí
V kamnech dusí se mi černé uhlí
roztančené stíny na zdech ztuhly
Měsíc kácí si svou cestu v mracích
ztichl vítr, déšť i drobní ptáci
Pouhá jedna hvězda líně bliká
odkojená z měsíčního mlíka
Taky si z něj na pár doušků stočím
než mi v bitvě s nocí padnou oči
Pochovám je vedle svého těla
- nevzbudí je ani salvy z děla
Den se zlomil snadno jako suché klestí
Nechám svoje sny se zaplést do pelestí
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.