Lyrická báseň
přidáno 22.06.2020
hodnoceno 0
čteno 526(8)
posláno 0
Den si začal, probudil
mne. Ne mou zvědavost
ta je už zaujata, od té chvíle kdy
ví co má čekat. Na zem s pláčem
klekat, prosit jen o tu noc, tolik moc

Není ji nikdy moc, mohla by
být ještě o trošku drzejší.
Přeprat ten den, dát mu pěstí.
Štěstí se někde krčí, když přijdu
na řadu. Vždy není k mání. Všichni
se ptají, kde je, mne však prý neunese.

Vytažen, kombajnem pokosen. Zlosti
plný, vítr vane i ono nepřestane. Hoď
srdce své do žita, nebude to lepší. Tvá
pouť byla už odlita, zakalena, prohlédnuta,
zamítnuta. Provlečen skrze nesmiřitelné
peřeje. Utopen pak vodou uchopen, s
ohromné výšky pak upuštěn na kopí
osudu.

Roztrhl se řetěz, nebyl zlatý. Byl to taký
obyčejný, rez už měla na něm tu svou
párty. A tak skončil není to zločin, jen
jakýsi počin. Natáhnul se silou velikou
a po té prasknul, jako guma od tepláků.

Není tedy tady ta věc, co něco poutala.
A na nic se nikdy nikoho neptala. Z ohniště
stoupá dým, cestuje tak někam nahoru. Až
kam vlastně dojde, než svou průhlednou strukturu
rozpustí. Jsem tu taky a točím se v kruzích, hlava
se mi točí, ale mou životní cestu nenakopne k
jinému možnému levelu. Který bych rád žil, z krví
z žil. Zcela sám a bez veškerých přísad co ti
život může dát. Nechceš se už vzdát, budeš se
i nadále bezútěšně prát.

Tu jsem a se mnou spousta kulek, usídlených
ve mně. Jsem jako cedník, čerstvě zakoupený.
Je ve mne spousta dírek, někdo je do mně udělal.
Slyším jen cvak a cítím ten pach že by poslední. A
ta poslední rána do hlavy co ji neslyším, ale už je klid.
Nic necítí, nic nebolí. Jaký byl jeho život, no docela
průhledný. Nebo spíše dementně průměrný. Tak proč
tedy skončil tak jakoby na divokém západě žil.

Někdy je start a cíl to samé. Nevíš kde se teď zrovna
nacházíš, tak se zeptej toho kdo tou startovní pistolí
vystřelil. Zatím živ, nevěda nic jede kamsi busem.
Prohlíží si tu krajinu, kde se bude o svůj život prát
a bohužel prohrávat, Tak si užij to bezprizorné nevědění
svého osudu. Který skončí v dřevěné krabici, uložen tam.
Pod tou tíhou tak klidnou, jako i dokonale definitivní.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
VŘÍSKOT : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : NENÍ?
Předchozí dílo autora : BURLESKA

» narozeniny
Lacosta [18], Alice [14], naplicichleknin [9], ÁlaV [5], SUVR [2], Lactosemax [1]
» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :
Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

Wprices.com

Životní náklady - Všechny ceny na jednom místě

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming