přidáno 20.06.2020
hodnoceno 4
čteno 1148(9)
posláno 0
Jak Fénix vstávám z popela,
a letím k slunci výš.
K oblakům a ke Světlu,
stále k lásce blíž...

Jak fénix vstávám z popela,
svou naději ti dám.
Vždy jak dítě zakřičím,
když po dni umírám.

Být ptákem stále těší mne,
zestárnout a žít...
Znovu se zas narodit,
jak dítě život křtít...

Jak Fénix se vždy probudím,
svou naději ti dám
že všechno těžké ukončí
mnoho nových rán.....
přidáno 21.06.2020 - 20:57
človiček: slavek: Psavec: Díky... :-)
přidáno 21.06.2020 - 18:06
Je bezvadná.
přidáno 20.06.2020 - 15:06
Ráno narozky, večer svátek.To je moje nota
přidáno 20.06.2020 - 12:40
Krásná představa - znovu a znovu se rodit z vlastního popela. Kéž by to nějak šlo...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Fénix : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Cesta vlakem
Předchozí dílo autora : Lehkosti...

» narozeniny
cane [14], D.Deyl [13], Teron [10], Thenebis [9], janča [3]
» řekli o sobě
NoWiš řekl o dvakredencedekadence :
Jednou mi hasila obličej, když jsem se popálil. Dodnes mi tam nerostou vousy. Prý to pak chutnalo jako karamel. Jednou mě popálila. Rusalka bez rybníčku, bolavá duše, námět na mý nejkrásnější básně. Kupodivu pořád šťastná, i když byste to do ní neřekli. Bolavá a šťastná. Jako odřený koleno v létě. Mám tě rád. Koleno, poleno.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

Wprices.com

Životní náklady - Všechny ceny na jednom místě

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming