Kopretina (Markéta)

Tenký stonek,
však stojí zpříma
ladná to kopretina.
Květy bílé,oči živé
do listů je oděna
žena v duši zraněná.

Na hlavě vlaje Jí ohnivá kštice
je to bytost bojovnice.
Přesto všímám si barvy hlasu
má v sobě pokoru i
krásu jasu.
Před větrem ohnuta,však
k slunci vstřícná,
v jednání skromná
na sebe přísná.

V zahradě hrdě
nad sestrami vlaje,
moudrost v Té květině
klíčí a zraje.

Kopretiny mají rády závětří.
Ona však u plotu nechce růst v bezpečí.
Zahradník všiml si bílého poupěte.
Doufám,že úsměv na tváři
Té ženě rozkvete.