Nejen k dnešnímu výročí.
přidáno 27.01.2019
hodnoceno 5
čteno 162(11)
posláno 0
Jsou místa divně zlověstná nebo naopak velkolepě majestátní, kde člověku není do smíchu ani do řeči. Kde pociťuje zvláštní tíhu, která mu stahuje hrdlo, a mimoděk zvedá pohled do výše, jako by tam hledal něco, co není přímo vidět, ale co je skoro hmatatelně cítit. Přesah, vyšší smysl, duchovno - tak všelijak se tomu může říkat.

Některá místa nesou tuto tíži zcela zjevně a nepokrytě – kostely, hřbitovy, stará vězení. Tam všude lidé ztichnou a na okamžik nehledí ven, nýbrž do sebe. Velcí vtipálkové ještě utrousí pár veselých slůvek, která tentokrát nikoho nerozesmějí, a posléze i oni zmlknou v pokoře. Je to tak správné, protože i pokora patří k životu. Právě ona je pravým smyslem takových návštěv, což naši předkové věděli daleko lépe než my bláhovci, kteří se těmto místům vyhýbáme a v honbě za zábavou se neustále snažíme chmurám utéci. (Marně, protože ony nás, tak hloupě nepřipravené, nakonec stejně dostihnou.)

Na druhé straně existují místa, jejichž prokletí můžeme cítit, třebaže ne přesně definovat. Trosky stavení, které kdysi dávno lehlo popelem, a nikdo neví, jak se to vlastně stalo, ale nikdo na tom místě už nikdy nestavěl. Vnímavý návštěvník dobře chápe proč.

Ovšem zcela zvláštní a mimořádnou pozici mezi všemi těmi místy má jedno, o kterém chci dnes psát. Zlověstné tak, že to vnímá nejen každý příchozí, ale i sama příroda, která diskrétně ztlumila své projevy. Opravdu. Já tam byla v květnu, ale v Osvětimi jako by vládl věčný podzim.

Už předtím jsem věděla o historii tábora dost a domnívala se, že mě tam nic nezaskočí, což byl omyl. Jiné je číst v knize, jiné je vidět ve filmu a jiné je vstřebávat informace přímo na místě hrůz. Teprve tam, když se na člověka ze sluchátek valí ta nepředstavitelná čísla a za některými vidí konkrétní lidské osudy, může se přiblížit k pochopení rozměrů té katastrofy. Přiblížit, protože pochopit ji v celé obludnosti nelze.

Preventivně jsem se dopředu obrnila lehkým cynismem a myslela si o sobě, jak nejsem otrlá, ale stejně jsem jeden moment nevydržela. V části věnované dětským vězňům a Mengeleovým pokusům jsem strhla sluchátka a šla na ostatní počkat ven, na vzduch. Jsou informace, které by se matce z hlavy dostávaly jen těžko, a já tam chci mít veselejší věci.

Ale i s vynechávkami toho každý návštěvník uvidí a uslyší tolik, že se mu kus těch strašlivých provinění a utrpení usadí na bedra a tlačí je pořád níž. Dokonce i chlapi, kteří nebrečeli možná od dětství, tam mezi baráky nenápadně vytahovali papírové kapesníčky. Když je těch cizích vin už příliš, někdo zkusí setřepat je ze sebe černým humorem. Jenomže velmi rychle pochopí, že tady to nefunguje. Osvětim se zkrátka vzpírá všem běžným měřítkům a zažitým postupům.

Nic naplat, na tomto místě se člověk pořádně nadechne, teprve když projde branou zpět do života a nechá všechno to peklo za sebou, zdánlivě. Protože potrvá ještě hodiny a dny, než se mu přestane vracet. A to ještě netuší, že kousek, docela malý kousek Osvětimi si s sebou ponese už pořád.

Jestli má Osvětim vůbec nějaký smysl, tak jedině jako memento natolik hrůzné, aby na věky zapůsobilo na celé lidské pokolení. Čas od času bychom si to memento připomenout měli, bez ohledu na data a výročí. A zejména v těžkých dobách, které plíživě přicházejí a znovu volají z hlubin temné duchy dřímající v samotné lidské podstatě. V poslední době je tyto duchy slyšet stále častěji, ozývají se ve výkřicích extremistů, ale i v řečech spořádaných občanů a oficiálních projevech politiků. A nejistá budoucnost těmto temným hlasům přeje, takže jednou může stačit jen jiskra a pár tupě stádních hlav vymetených zvenku i zevnitř coby předvoj, aby se rozhořel požár, který bude pozdě hasit.

Snad proto dnes myslím na Osvětim a říkám si, že by ji jednou za život měli povinně navštívit všichni a hlavně mladí. Není tak daleko a její návštěva určitě vyjde levněji než obvyklé cesty za turistikou a za zábavou. Bude to výlet, ze kterého si cestovatel nepřiveze ani suvenýry ani opálení, ale něco daleko cennějšího. Pojede si tam pro vzpomínku, možná jen drobný střípek, ale pevně zahnízděný v srdci, kde bude mít kouzelnou moc překřičet temné duchy a dát zvítězit dobru. Pojede si tam pro malý kousek Osvětimi v sobě.

Snad ho nikdy nebude třeba, ale bude dobré ho tam mít, pro všechny případy.

přidáno 07.03.2019 - 01:43
Žiji v domě po židovské rodině.Lekce vyhlazování kterou zažil tento národ a nejen on není v lidské historii bohužel dost výchovná.Ba naopak tato zkušenost se stala manuálem v zacházení s lidským potenciálem,surovinou a ti samí lidé co zvrací při návštěvách koncentračních táborů a já nemám ani odvahu tam zajet snadno přehlížejí koncentrační tábory současnosti,nadřazenost společenských vrstev a tiché vyhlazování národů nebo cílených etnik.Homér poukázal na nepoměr s vyhlazováním desetinásobného množství indiánů,,,,,nikdy ,,To" neskončilo jen staré lágry odvádějí naší pozornost. A že nevidíme dráty a smrt je přirozená,ano zvykly jsme si tak jako jsme stávali pod Stalinem v tělocvičnách,pravda nehajlovalo se a dnes?ani To nesmrdí a to mluvím o globálních blocích.Říkejme tomu hluboký Mír.Světoví Mír.
přidáno 13.02.2019 - 15:04
Singularis: Děkuji za přečtení i zajímavý komentář. Pravdolež a dobrozlo jsou výstižné pojmy, máš dobré postřehy.
přidáno 02.02.2019 - 09:36
Tvůj text na mě velmi zapůsobil (byť zdaleka ne tolik, jak by na mě asi zapůsobila osobní návštěva těch míst) a s některými věcmi hluboce souhlasím, třeba že pokora patří k životu. Také si myslím, že je dnes doba, kdy „temní duchové“ jsou čím dál víc slyšet (a hlavně jsou čím dál víc posloucháni). Myslím, že je to dáno tím, že lidé ztrácejí schopnost odlišit pravdu od lži a dobro od zla, takže jim pravda a lež splývají v sladkou a lákavou „pravdolež“ a dobro a zlo v (obvykle ekonomicky či vlastnictvím obhajované) „dobrozlo“. Místo pravdy a lži odlišují spíš „vzrušující“ od .„emocionálně nezajímavého“ a podle toho, jak je co vzruší, se rozhodují. A extrémisté umí vzrušit...

Návštěva Osvětimi by jistě mnoha lidem prospěla a pomohla jim vidět a představit si, čeho jsou temné stránky lidství schopny, ale s problémem pravdy a lži lidem nepomůže, protože pokud člověk nepozná, že politk, který mu velkolepými slovy nabízí bohatství, moc, bezpečí a vůbec cokoliv si člověk může přát, tím ve skutečnosti třeba myslí bezmoc, útlak a smrt, zkušenost z Osvětimi mu s tím asi nepomůže.

Mimochodem, napadlo mě, že jméno „Osvětim“ by mohlo souviset s pojmem „osvícení“, ačkoliv je to asi jen náhoda. A také mi to připomnělo píseň Deceiver of Fools od Within Temptation ( https://youtu.be/uj_KUKzGY08 ).
přidáno 28.01.2019 - 08:00
Homér: Dík za přečtení i zajímavý komentář. Asi máš pravdu, že tyhle výlety nejsou pro každýho. Chytrý kluk a citlivá básnická duše si je může odpustit. A že se děla zvěrstva i jinde, o tom žádná.
přidáno 27.01.2019 - 20:23
Dobrá, dnes je den památky obětí holocaustu, tudíž se k tomu něco hodí napsat. Máš to dobrý. Se základkou se jelo "jen" do Terezína, zůstal jsem radši doma, pro mě tohle není. V Kambodži jsem byl kousek od takzvaných "killing fields" a taky od muzea genocidy. Šel jsem tam? Platit vstupné za návštěvu míst, kde mučili a zabíjeli nevinné lidi? To fakt ne. Kdo ví, jestli třebas nebyl umučen člověk v našem bytě, že jo, je to přeci jen činžák z roku 1933. Neznáme historii ani místnosti, ve které usínáme. Hrůza je skrytá všude kolem. No nic, máš pravdu, děti by měly jezdit na školní výlet do Osvětimi, nejlépe dobytčákem a bez mobilu, určitě pak v dospělosti nebudou volit populisty - tak tomu nevěřím. Hitler i Pol Pot, Stalin i ty hovada z Jugošky, byl to hnus, ale stejnak je to ještě slabota proti 100 milónům vyhlazených Indiánů. Mají v Americe v kalendáři den památky vyhlazených domorodců? Mně stačilo se toulat kolem dolů u Jáchymova, taky je to tam cítit. Nebo bývalý důl na cín a zajatecký tábor Sauersack v Krušných horách, se divím, že tam nevybírají vstupné, jak je to tam strašidelné. No nic, v Polsku jsem šel radši hledat zubra do Bielowiežského pralesa.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pro malý kousek Osvětimi v sobě : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Náhrdelník věčné lásky Taly a Nezámího

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde psaní básní pěkně od ruky.

ChciKupon

Slevové kupony do spousty eshopů, vybíráme pro vás ty nejlepší :)

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2007 - 2019 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku