Léto začíná

Včera jsem jeli večer Prahou tramvají č.17. Je to nádhera, vidět mosty, osvětlené panorama Hradčan, Petřín v červáncích, radovat se z magického pohledu.
Naproti nám seděly dvě ženy kolem čtyřicítky. Jejich dialog začal:
"Den začíná a končí tmou. Ráno rychle z postele a honem do práce. Lidi jsou denně tak zblblí, že už ani po ránu nemluví. Každý uzavřený do sebe, někdo vzdychá, jiný si mele na prázdno. Žijeme uspěchaně. V běhu snídáme v práci, nestíháme oběd. Odpoledne honba za potravou a domů. Doma úkoly s dětmi, večer únava a ani nikam nejdeme. Není na nic čas. Neumíme se bavit ani odpočívat, mám pocit, že neumíme žít".

V tu chvíli jsem se naklonila k vnoučatům: "ale my umíme žít". Moje vnučka to slyšela. "Babi, že se radujeme z každého rána, a těšíme se každý den, co zažijeme". Je jí devět let a jsem na ní pyšná. Vnukovi je sedm let a ten s úsměvem ve tváři řekl : " já se těším na prázdniny". Velmi mne to naplňuje, věnuji se často vnoučatům, a pociťuji, jak čas rychle utíká. Čas zastavit nejde, a proto užíváme, jak se dá.

Tato moje úvaha vyplynula z onoho dialogu, a tak si říkám, důležité JE UMĚT ŽÍT. Přejme si veselou mysl a v životě samé dobré náhody. Kéž by to tak šlo zařídit. Začíná léto, děti se těší k vodě a na prázdniny, jak si budou užívat. My se těšíme na dovolenou, jak si odpočineme. Přeji vám všem krásné léto !