Takovej ten člověk, kterej si spletl století...
04.06.2018 5 913(13) 0 |
"Ahoj."
"Buď pozdravena."
"Jak se vede?"
"Daří se mi vskutku báječně. A jak tobě?"
"Jde to."
"Pouze jde? Ale ne! To se ani trochu neblíží mé spokojenosti. Co mohu udělati, bych zlepšil tvé jitro?"
"Třeba přestat mluvit."
"Jistě, jistě. Mlčeti zlato..."
"Dík."
Chvíle ticha.
"Však stříbro je též kov velmi vzácný a pozoruhodný. Proč tedy chtít zlato, když stříbro je hned na dosah? Pročpak mlčet, když na světě je tolik slov."
"To je. A ty jsi všechna vyčerpal."
"Ó, všechna ne. Je jich jako hvězd na obloze. Jako vlnek na ploše vody barvy karibské modři. Jako zrnek písku na pláži, která příjemně pálí do nohou znavených životem."
"Hm."
"Poslyš, že je dnes překrásně? Slunce barví do žluta nebe, ke kterému se monumentálně zdvihá scenérie stromů, jež je srdcem přírody."
"No nádhera."
"Ptáci nám švitoří nad hlavami. Copak si asi říkají?"
"Jestli to samý, co já, tak buď rád, že jim nerozumíš."
"Jistě, že jsem tomu rád. To by bylo proti Božímu záměru. Každý ať se drží svého druhu."
"A tvůj druh je odkud? Ze Země určitě ne."
"Ale prosím tě. Dost bylo silných slov."
"Moje řeč!"
"Buď pozdravena."
"Jak se vede?"
"Daří se mi vskutku báječně. A jak tobě?"
"Jde to."
"Pouze jde? Ale ne! To se ani trochu neblíží mé spokojenosti. Co mohu udělati, bych zlepšil tvé jitro?"
"Třeba přestat mluvit."
"Jistě, jistě. Mlčeti zlato..."
"Dík."
Chvíle ticha.
"Však stříbro je též kov velmi vzácný a pozoruhodný. Proč tedy chtít zlato, když stříbro je hned na dosah? Pročpak mlčet, když na světě je tolik slov."
"To je. A ty jsi všechna vyčerpal."
"Ó, všechna ne. Je jich jako hvězd na obloze. Jako vlnek na ploše vody barvy karibské modři. Jako zrnek písku na pláži, která příjemně pálí do nohou znavených životem."
"Hm."
"Poslyš, že je dnes překrásně? Slunce barví do žluta nebe, ke kterému se monumentálně zdvihá scenérie stromů, jež je srdcem přírody."
"No nádhera."
"Ptáci nám švitoří nad hlavami. Copak si asi říkají?"
"Jestli to samý, co já, tak buď rád, že jim nerozumíš."
"Jistě, že jsem tomu rád. To by bylo proti Božímu záměru. Každý ať se drží svého druhu."
"A tvůj druh je odkud? Ze Země určitě ne."
"Ale prosím tě. Dost bylo silných slov."
"Moje řeč!"
06.06.2018 - 12:14
Zajímavý... no jo, no, v tomhletom století se fakt moc nemluví. Obtěžuje to. Asi. :-)
04.06.2018 - 23:29
je ve jménu toho pána nějaká důmyslná slovní hříčka, kterou jako nefrancouz nechytám?
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Monsieur Boursouflé : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Svět je jako usínání
Předchozí dílo autora : Pan muž nechtěl vstát z postele
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
Hanulka» narozeniny
polibek0012 [14], Annabelle [14], KissOfDark [14], pisiprotebe [14], VolkodavKO [11], sarinka580 [7], DanaSurya [1], Ivušák [1]» řekli o sobě
Dream řekla o Hunter :Častý melancholik a snad ještě větší snílek než jsem já. Držím mu palce ve všem, protože on je asi jeden z mála lidí, kdo si zaslouží svůj malý dokonalý svět a život. Snad se mu všechny sny jednoho dne vyplní a snad sám nad sebou nezlomí hůl - udělal by totiž nehoráznou hloupost.