|
Takovej ten člověk, kterej si spletl století...
 04.06.2018 5 1262(13) 0 |
"Ahoj."
"Buď pozdravena."
"Jak se vede?"
"Daří se mi vskutku báječně. A jak tobě?"
"Jde to."
"Pouze jde? Ale ne! To se ani trochu neblíží mé spokojenosti. Co mohu udělati, bych zlepšil tvé jitro?"
"Třeba přestat mluvit."
"Jistě, jistě. Mlčeti zlato..."
"Dík."
Chvíle ticha.
"Však stříbro je též kov velmi vzácný a pozoruhodný. Proč tedy chtít zlato, když stříbro je hned na dosah? Pročpak mlčet, když na světě je tolik slov."
"To je. A ty jsi všechna vyčerpal."
"Ó, všechna ne. Je jich jako hvězd na obloze. Jako vlnek na ploše vody barvy karibské modři. Jako zrnek písku na pláži, která příjemně pálí do nohou znavených životem."
"Hm."
"Poslyš, že je dnes překrásně? Slunce barví do žluta nebe, ke kterému se monumentálně zdvihá scenérie stromů, jež je srdcem přírody."
"No nádhera."
"Ptáci nám švitoří nad hlavami. Copak si asi říkají?"
"Jestli to samý, co já, tak buď rád, že jim nerozumíš."
"Jistě, že jsem tomu rád. To by bylo proti Božímu záměru. Každý ať se drží svého druhu."
"A tvůj druh je odkud? Ze Země určitě ne."
"Ale prosím tě. Dost bylo silných slov."
"Moje řeč!"
"Buď pozdravena."
"Jak se vede?"
"Daří se mi vskutku báječně. A jak tobě?"
"Jde to."
"Pouze jde? Ale ne! To se ani trochu neblíží mé spokojenosti. Co mohu udělati, bych zlepšil tvé jitro?"
"Třeba přestat mluvit."
"Jistě, jistě. Mlčeti zlato..."
"Dík."
Chvíle ticha.
"Však stříbro je též kov velmi vzácný a pozoruhodný. Proč tedy chtít zlato, když stříbro je hned na dosah? Pročpak mlčet, když na světě je tolik slov."
"To je. A ty jsi všechna vyčerpal."
"Ó, všechna ne. Je jich jako hvězd na obloze. Jako vlnek na ploše vody barvy karibské modři. Jako zrnek písku na pláži, která příjemně pálí do nohou znavených životem."
"Hm."
"Poslyš, že je dnes překrásně? Slunce barví do žluta nebe, ke kterému se monumentálně zdvihá scenérie stromů, jež je srdcem přírody."
"No nádhera."
"Ptáci nám švitoří nad hlavami. Copak si asi říkají?"
"Jestli to samý, co já, tak buď rád, že jim nerozumíš."
"Jistě, že jsem tomu rád. To by bylo proti Božímu záměru. Každý ať se drží svého druhu."
"A tvůj druh je odkud? Ze Země určitě ne."
"Ale prosím tě. Dost bylo silných slov."
"Moje řeč!"
06.06.2018 - 12:14Zajímavý... no jo, no, v tomhletom století se fakt moc nemluví. Obtěžuje to. Asi. :-)
04.06.2018 - 23:29je ve jménu toho pána nějaká důmyslná slovní hříčka, kterou jako nefrancouz nechytám?
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Monsieur Boursouflé : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Svět je jako usínání
Předchozí dílo autora : Pan muž nechtěl vstát z postele
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
ladygodiwa [14], Davidss [10], fastavačka [9], oči směrem k zemi [8]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
