přidáno 23.05.2018
hodnoceno 0
čteno 214(8)
posláno 0


Byla jednou jedna malá holčička Karolínka, a ta chtěla o prázdninách dlouho vyspinkávat. Když ji bratříček Jindříšek budil, říkala mu: „Tak zastav čas!“
Večer bratříček Jindříšek vymyslel, že se obléknou a půjdou do nejbližšího kostela, kde jsou na věži hodiny. A když vyšlapeme po schodech věže až úplně nahoru a ještě v noci, tak ty hodiny zastavíme. A ony si také odpočinou a budou volat do dáli na další věžní hodiny, že odpočívají, ať si také odpočinou. V této naději si plánovaly, jak se vypráví na tento výšlap a už ve tmě usnuly.
Druhého dne ráno se Jindříšek probudil a povídá: „Kájinko, můžeš spát? Ve snu jsem byl na té věži a hodiny jsem zastavil. Z té věže jsem balonem přeletěl na druhou věž a také je zastavil. A hodiny mi děkovaly, že jsem hodný, že si také odpočinou. Ale, Kájinko, není to na dlouho, jen do konce prázdnin.“ Kájinka se zasmála, otočila se na bok a objímala svůj polštářek, obklopená svými milými plyšáčky, a radovala se, že bude moc každý den vyspávat, ale nevěřila. Byla však ráda, že si přispinkne.
Odpoledne vyrazili s babičkou k nedalekému kostelu, aby se podívali na kostelní hodiny. Jindříškovi to nedalo a mermomocí chtěl uvidět kostelní hodiny. A co se nestalo? Přišli ke kostelu a hodiny na kostelní věži opravdu stály. Obě ručičky, malá a velká, se objímaly a spaly na dvanáctce.
Jindříšek povídá: „Babi, a pak, že se nedá zastavit čas!?“ Babička užasla, protože hodiny opravdu stály a nešly. „Kájinko, tak nyní můžeme vyspávat a každý den se sem půjdeme podívat, jestli hodiny ještě spinkají a také odpočívají.“ A až zase půjdou, tak se čas opět rozběhnul. Babička řekla: „Tak to není špatný nápad a budeme to sledovat.“
Po cestě domů se zastavili na malém hřbitůvku, rozsvítili svíčky svým blízkým, co jsou už v nebíčku. A pak pokračovali lesíkem, kde si natrhali maliny a ostružiny. Potkali veverušku, slyšeli kukačku a přes cestu přeběhla i malá srnečka s maminkou srnkou. Děti se radovaly, co vše uviděly.
„Babi, upečeš nám koláč?“ Babička pokývala hlavou a vzala hrnek a šla upéci koláč hrnkový, protože ten je rychlý a vždy všem chutí. Děti se velmi radovaly, že jejich sen se vyplnil a že budou opět ponocovat a budou si pod lucernou číst pohádky. Tak se stalo.
Na věžní hodiny kostela se šly podívat i další dny a vždy se ručičky objímaly a spinkaly a tak se děti radují, že do konce prázdnin se zastavil čas, který jindy tak rychle plyne – jako voda v potoce či říčce. Jsou rády, že si mohou přispinknout a být do noci vzhůru, usínat se svými oblíbenými pohádkami, které jim babička ráda předčítá.


Věnováno mým vnoučatům Jindříškovi a Karolínce.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jak Jindříšek chtěl zastavit čas : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Jsem na světě ráda
Předchozí dílo autora : Pro mamku

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde psaní básní pěkně od ruky.

ChciKupon

Slevové kupony do spousty eshopů, vybíráme pro vás ty nejlepší :)

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2007 - 2019 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku