Polibek noci

Smráká se...
Kostelní věže
již v šeravém spí závoji
a poslední tóny zvonů
tichým městem zazněly
-padla naň dřímota.

I ty už halíš se tmou tmoucí
necháváš chmury své spát
přeříkáváš žalmy srdcervoucí
však dnes netřeba se kát.

Jen nechat políbit se nocí
poddat se její mocné kráse
pochopit smysl půlnoci
-dojít ku vnitřní spáse.

Zavři již víčka, můj drahý
noc mladá ti jemnými tahy
do mysli vpíše myšlenku
bys nevytvářel si
byť jedinou domněnku.

Tak spi, jen sladce spi
už utichl i štěkot psí
vždyť i zvěř již dávno spí.

A ráno s čistou duší
do nového vkročíš dne
a pak jak lístků růží
láska si tě povšimne.
Tak jako minule...