|
Vzpomínka na sportovní aktivitu po mnoha letech.
|
Jedu z kopce jako blesk,
když tu náhle velký třesk,
tohle není ve vesmíru,
na sjezdovce dělám díru.
Vidím kola, hvězdičky,
spletený mám nožičky,
kalhoty jsou roztrhaný,
neuteču od pohany.
Smějí se mi mladíci,
že mám holou zadnici,
potom v dobrém humoru,
zvedají mě nahoru.
Tak se tedy domu vleču,
posměchu též neuteču,
zatracený kopeček,
mám omrzlý zadeček.
Jen jsem lyže uložil,
na lůžko se položil,
žena si hned přisadí,
když mi maže pozadí.
když tu náhle velký třesk,
tohle není ve vesmíru,
na sjezdovce dělám díru.
Vidím kola, hvězdičky,
spletený mám nožičky,
kalhoty jsou roztrhaný,
neuteču od pohany.
Smějí se mi mladíci,
že mám holou zadnici,
potom v dobrém humoru,
zvedají mě nahoru.
Tak se tedy domu vleču,
posměchu též neuteču,
zatracený kopeček,
mám omrzlý zadeček.
Jen jsem lyže uložil,
na lůžko se položil,
žena si hned přisadí,
když mi maže pozadí.
Výborná! Tahle se ti hodně povedla. :-) Skvěle jsi mě pobavil. Z to dík. :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Lyžař : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Vodník a Rusalka
Předchozí dílo autora : Pohár hořkosti
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Vladan [14], marinka [10], Gabriela Malá [2]» řekli o sobě
Umouněnka řekla o Sucháč :Vděčím Ti za mnohé... Slova to nepopíší, ale až jednou budu držet své první poetické dílo v rukou, vždy budu s vděčností vzpomínat na člověka, který mi dal pocit, že někam patřím a zavedl mne k lidem, kteří mi pomohli zrovna tak. Bez Tebe a Tvé sbírky by nebylo mnoho světla, které mne táhne nahoru a nutí mne být lepším člověkem. Děkuji a nechť se naše cesty i nadále kříží. :)

