Dál už cesta nevede....
 19.10.2007
3
1930 (16)
0
Prázdnota ve mě je, zůstává dál,
tohle je asi to, co jsem si přál.
Zvuky už neslyším, ani tvůj pláč,
ani ty otázky - proč to a nač?

Stopy mé v písku se jako dým ztrácejí,
vzpomínky na tebe pořád se vracejí.
Dál už tě nepotkám, ze mě je stín,
propast je naděje, lék na můj splín.

Slunce už nevyjde, skončilo žití,
svět se teď zastavil, není už bytí.
 12.10.2012 00:03
líbí
 20.10.2007 18:18
souhlas se zelenoočkou:)...musím ti ale moc pochválit tvoje neotřelá slovní spojení...opravdu vznívají moc dobře a celá básen se mi moc líbí...až na ty poslední dva řádky...zeměkoule se bude točit pořád...takže opust konečnou;).)
 20.10.2007 09:36
No, snad tak hrozne to nebude!
Ja se Te chci zeptat, proc - kdyz uz pouzivas toliko neotrele obraty i pekne originalni metafory a umis se vyhnout klise - ponekud kazis sva dila gramatickymi rymy (mnohdy omselymi)?

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.