Nějak nevím, jak ji nazvat

Věznice pro realitu
opouštím mentalitu
svět nám stavím
kde tě splavím

Na lodi ze sušenek
jsi milovaný oddenek
kytky z mojí hlavy

Přečtu si sám nekrolog
budu svůj si patolog
popluju po síti neuronů
až projednou utonu

Chvíli teplo chvíli zima
to je moje mikroklima

Plujem spolu po dně řeky
pádlujem a nemáme krky
utonulá kouska ryby
řekl bych že mi chybí

Ve stínu mého fotonu