přidáno 23.05.2017
hodnoceno 0
čteno 1081(6)
posláno 0
Věznice pro realitu
opouštím mentalitu
svět nám stavím
kde tě splavím

Na lodi ze sušenek
jsi milovaný oddenek
kytky z mojí hlavy

Přečtu si sám nekrolog
budu svůj si patolog
popluju po síti neuronů
až projednou utonu

Chvíli teplo chvíli zima
to je moje mikroklima

Plujem spolu po dně řeky
pádlujem a nemáme krky
utonulá kouska ryby
řekl bych že mi chybí

Ve stínu mého fotonu

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nějak nevím, jak ji nazvat : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : A Poison Tree
Předchozí dílo autora : Srdceplíce

» narozeniny
cane [14], D.Deyl [13], Teron [10], Thenebis [9], janča [3]
» řekli o sobě
Lizzzie řekla o prostějanek :
podle mě je to něco jako druh anděla s šibalským srdíčkem:)..ale ona mi pořád nevěří...i když je mi jasný, že jenom chce, abych ji o tom neustále přesvědčovala:):P
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

Wprices.com

Životní náklady - Všechny ceny na jednom místě

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming