Sklenice piva

Se sklenicí piva jsem skončil jako jindy,
jsem prostě básník staré české školy,
kterého nebaví všude slyšet pindy,
dutých hlav zmrdů, co lůza vždy si zvolí.

Raději u piva chci trávit svoje chvíle,
nevnímat zástupy co Evropou se valí,
dříve než podlehnu té zničující síle,
chci zůstat sám, svoboden byť malý

U vůně piva jsem jak v náručí ženy,
ke stáru nehledám už noci plné vášní,
životem znaven jak břehy mocné Seiny,
stále chci žít, i když příjde mi to zvláštní.

Šťastný je člověk co němě pravdu hledá,
byť často neví co skutečně mu schází,
než zástup zrůd co kolem něj si sedá
a místo pravdy má jen hubu plnou frází.

U sklenky piva jsem jak za pevnou stěnou,
než všichni mé sny zadupou bez pardonu
na můj hrob nasypte jen střepy s uschlou pěnou
až padnu vysílen jako posel z Marathonu

Však než to přijde budu stát,
i o berlích jak u piva se sluší,
pro ty co budou se chtít ptát,
kdo byl ten člověk co skonal s čistou duší...