klišé a patos, ale proč ne. inspirováno keatsem, který rotuje v hrobě.
přidáno 24.10.2016
hodnoceno 3
čteno 1125(18)
posláno 0
zvedá se vítr

na nebi vzdouvá se
oblačně šedé plachtoví

vlaštovek zbývá jenom pár
hnízdí na bedrech námořníků

ve zhrublých hlasech slova díků
když na obzoru gibraltar
jak břicho velryby se bělá

a jako slepá děla
zní srdce
a vlajka stoupá na stožár
přidáno 27.10.2016 - 13:40
Dokážu si to představit a připadá mi, že tomu rozumím. Ano, taková poezie je mi sympatická. Připadá mi uklidňující. Takovou náladu bych mohl/a mít, kdybych se vracel/a domů do Gibraltaru... Nebo alespoň Tangieru, to je tam kousek.
přidáno 25.10.2016 - 08:10
Nemyslím, že rotuje. To, že někoho inspiroval k takhle krásným veršům, ho musí těšit. Líbí se mi. Zatraceně mi sedla do nálady. Moc se mi líbí i to neokázalé, nenápadné a přitom dokonalé rýmování, které se celou básní lehounce proplétá.
přidáno 24.10.2016 - 22:01
dílo sice parádní, ale nejvíce mě oslovila anotace. "rotuje v hrobě" jsem ještě neslyšel. Povedený :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
návraty : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : @bertolucci
Předchozí dílo autora : (unholy) trinity/(nesvatá)

» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]
» řekli o sobě
shane řekl o Severka :
Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Tématická soutěž

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming