|
klišé a patos, ale proč ne. inspirováno keatsem, který rotuje v hrobě.
|
zvedá se vítr
na nebi vzdouvá se
oblačně šedé plachtoví
vlaštovek zbývá jenom pár
hnízdí na bedrech námořníků
ve zhrublých hlasech slova díků
když na obzoru gibraltar
jak břicho velryby se bělá
a jako slepá děla
zní srdce
a vlajka stoupá na stožár
na nebi vzdouvá se
oblačně šedé plachtoví
vlaštovek zbývá jenom pár
hnízdí na bedrech námořníků
ve zhrublých hlasech slova díků
když na obzoru gibraltar
jak břicho velryby se bělá
a jako slepá děla
zní srdce
a vlajka stoupá na stožár
27.10.2016 13:40
Dokážu si to představit a připadá mi, že tomu rozumím. Ano, taková poezie je mi sympatická. Připadá mi uklidňující. Takovou náladu bych mohl/a mít, kdybych se vracel/a domů do Gibraltaru... Nebo alespoň Tangieru, to je tam kousek.
25.10.2016 08:10
Nemyslím, že rotuje. To, že někoho inspiroval k takhle krásným veršům, ho musí těšit. Líbí se mi. Zatraceně mi sedla do nálady. Moc se mi líbí i to neokázalé, nenápadné a přitom dokonalé rýmování, které se celou básní lehounce proplétá.
24.10.2016 22:01
dílo sice parádní, ale nejvíce mě oslovila anotace. "rotuje v hrobě" jsem ještě neslyšel. Povedený :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.