Nedělní odpoledne

Schováváme se mezi řádky romantických hloupostí
venku prší
a mně se v hlavě zase motaj vzpomínky na doby minulé
slepě a bez lítosti
slepě a se smutkem
obemknuly mou duši tenkým filmem
promítám si Tvé úsměvy a všechny momenty
olivový oči zapsaný do věčnosti
bledou kůži a hořký šeptání pulsující černočernou tmou
-ptám se v nekonečném tichu-
jak se někdo jako Ty mohl narodit?
ve špíně tohohle světa
jak se někdo jako Ty mohl narodit?
stejně záříš
a Tvá ústa se třpytí slovy jako listy
omámený jarním sluncem