Eswarah

Kapitola V.

Druhý den ráno si Eswarah u snídaně zvědavě prohlížela nové tváře. Byla jich tu spousta, protože přicestovali i starší a mladší budoucí mágové a čarodějky z jiných škol. Pak se ozvalo hlasité zacinkání a všichni otočili hlavy ke stolu, u něhož seděli mágové. Malá čarodějka stála za stolem a široce se usmívala.
„Vítám zde všechny nové studenty,“ řekla. „Chtěla bych vás poprosit, abyste z této místnosti nikdo neodcházel, jednotliví mágové si vás pak odvedou do tříd. Přeji všem úspěšný rok,“ skončila svůj tradičně krátký proslov a posadila se. Během pár okamžiků byli všichni po snídani a čarodějové si je začali odvádět do učeben.
Eswarah pozorovala, jak se síň vyprazdňuje, až zůstala jen ona, holohlavá čarodějka a několik dalších neznámých tváří – její noví spolužáci. A byli to samí kluci, nebyla mezi nimi jediná dívka. Někteří se na ni dívali zvědavě, jiní zmateně. Většina po ní ale házela opovržlivé pohledy, jako by byla méněcenná, horší než ostatní. Těm oplatila pevným a chladným pohledem, a přitom si vzala trošku magie a s její pomocí jim k sobě svázala tkaničky od bot. Pak zachytila pohled holohlavé čarodějky, která se na ni lehce usmála, ale Eswarah v jejích očích viděla jakési zadostiučinění. Poté čarodějka přeletěla pohledem celou síň a tleskla rukama, čímž si zajistila veškerou pozornost.
„Vítám vás. Jmenuji se Ziave a budu vás provázet vaším studiem válečné magie. Je to jedno z nejtěžších a nejrozsáhlejších studií, zvláště svým obsahem. Budete se muset naučit rozeznávat nesmírné množství různých bylin, znát jejich vlastnosti a účinky, budete se učit o všech bytostech, co na tomto světě jsou, samozřejmě se také dozvíte o samotné magii a historii od jejího počátku. Ale neméně důležitá je i fyzická stránka tohoto studia. Bojová magie neznamená jen kouzla, znamená i souboje mečů a jiných zbraní, takže toto studium nebude jen o kouzlení, ale i o fyzickém boji. A teď pojďte za mnou,“ vyzvala je, vykročila pryč ze síně a ostatní ji následovali. Ale ne všichni. Někteří se váleli po zemi a vyjeveně se rozhlíželi. Pak pohledem sklouzli na své boty a s úžasem si prohlíželi vzorně svázané tkaničky, které teď tvořily jednu velkou mašli. Eswarah se ušklíbla a vyšla ze síně.
* * *
Zanedlouho zjistila, že je teď studium úplně jiné, než předtím. I když zatím ještě nezačal výcvik fyzického boje, bylo to náročné. Eswarah se ale soustředila, a tak si na nový způsob výuky rychle zvykla. Pak už pro ni bylo lehké omotat nohy jejího protivníka rostlinami a svalit ho na zem. Snadno poznala, když někdo chystal kouzlo, protože cítila, jak se magická energie koncentruje ke kouzlu. Eswarah nechápala, jak můžou být ostatní tak hloupí. Vždycky nahromadili spoustu energie, kterou pak ale nevyužili. Jí se to zdálo zbytečné a příliš nápadné. Vždyť přece mohli využít jen malou část své moci na tak jednoduchá kouzla a tím zmenšit riziko, že někdo jejich kouzlo objeví. Ona to tak dělala a nikdy se jí nestalo, že by kterýkoli z kluků věděl, že něco chystá. Bylo to tak snadné. Eswarah to ale netěšilo, protože věděla, že je nejlepší a že jí žádný ze spolužáků není konkurencí.
Čarodějka Ziave ji stále bedlivě sledovala a dívka si toho byla vědoma. Ale už se jí do hlavy dostat nepokoušela, za což byla Eswarah vděčná. Pořád jí ale vrtalo hlavou, co měla znamenat ta její nabídka na vedlejší studium. Věděla, že pár studentů z vyšších i nižších ročníků se s ní po večerech schází. Tedy ne, že by ji s nimi někdy viděla, to ne, ale věděla, že za tím stojí ona. Eswarah se do toho moc nepletla, veškerý čas trávila v knihovně nebo s Asharem. Knihy se pro ni staly velice důležitým zdrojem znalostí. Čerpala z nich informace o dávných časech, o dávných válkách, slavných čarodějích a soubojích, ale dozvěděla se spoustu věcí i o různých bytostech, bylinách a o spoustě dalších věcí. Ostatních se stranila. Sedávala sama, s nikým se moc nebavila... a nikdo se moc nebavil s ní, nechávali ji na pokoji. Eswarah věděla, že ji všichni nenávidí, viděla jim to na očích. Někteří jí nepřátelství dávali otevřeně najevo, někteří se na ni sem tam usmáli, ale ona věděla, že v duchu jí všichni závidí její moc.
Jednou po hodině si ji však čarodějka Ziave zavolala a znovu jí nabídla, že ji naučí pár věcí, které by se jí mohly hodit.
„Jaké věci máte na mysli?“ zeptala se Eswarah.
„Víš, některým zvláště nadaným žákům bych chtěla poskytnout více vzdělání, než by se zde za běžných okolností naučili. A rozhodně si myslím, že těm, kteří mají alespoň nějakou šanci dostat se do povědomí lidí, se rozhodně může hodit,“ odpověděla jí Ziave.
„Proč myslíte, že mě můžete naučit víc než ostatní?“ vyptávala se dál.
„Jsou naivní. A to, co učí, není dostatečné pro ty, kteří si vidí dál než na špičku vlastního nosu. Jsou to omezenci, kteří ignorují svět takový, jaký je a idealizují si ho podle sebe. Pak na to ale doplácejí nadaní studenti, kteří podlehnou jejich vizím o dobrém a mírumilovném světě. Dělej jak myslíš, ale měj na paměti má slova.“
„Dobrá, budu o vaší nabídce přemýšlet,“ řekla jí nakonec Eswarah a odešla. Už jak vycházela z místnosti, pověděla Asharovi, co se stalo.
»To je nebezpečné, pro nás možná až příliš velké riziko.«
»Ale může se to hodit a pokud máme být v budoucnu nějak užiteční, měli bychom být připraveni na vše,« namítla Eswarah.
»Sice nerad, ale uznávám, že je to pravda. Dobrá tedy, běž tam, ale buď nanejvýš opatrná,« prohlásil nakonec Ashar.
»Budu.«
Následující den přišla Eswarah za čarodějkou a řekla jí, že přijímá.
„Dnes večer máme hodinu, buď tam v osm,“ řekla Ziave a popsala dívce, kudy má jít.
Když tam však Eswarah večer v osm dorazila, široko daleko nebylo živé duše. Stála v chodbě na místě, kde měl být podle čarodějčina popisu vchod, ale byla tam jen šedá chladná kamenná zeď. Eswarah se ušklíbla, zavřela oči a sice slabě, ale zřetelně před sebou ucítila magii. Natáhla ruce, lehce ke stěně přitiskla dlaně a pevně se soustředila na ono kouzlo, skrývající vchod. Když už ho měla pevně v rukou, pomalu ho začala vytahovat. Šlo to ztěžka, to kouzlo musela mít na svědomí Ziave, jinak to nebylo možné. Eswarah se soustředěním roztřásly ruce. Bylo to silné kouzlo, Eswarah si musela brát stále víc a víc magické energie na jeho odstranění, nakonec se jí ho však podařilo zničit a před dívkou se objevil temný vchod do ne zcela prázdné učebny.
Když vešla, v místnosti bylo hrobové ticho. Všichni na ni překvapeně zírali, někteří se zmateně dívali chvíli na ni, pak se otočili na čarodějku, aby jim dívčin příchod nějak objasnila, a když nic neříkala, zas se podívali zpět na Eswarah. Ta se rozhlížela po místnosti. Byla to tmavá učebna, osvětlovaly ji pouze plamínky ohně, vznášející se volně ve vzduchu. Všude byly vysoké regály plné starých v kůži vázaných knih s různými nápisy v cizích jazycích.
„Vítám vás na dnešní schůzi,“ začala čarodějka a hlavy přítomných se odvrátily od Eswarah k čarodějce.
„Nebudu vás zdržovat řečmi, dnes toho máme na práci opravdu hodně. Už jste nastudovali dost v teorii a je čas vyzkoušet vaše zkušenosti a nadání v praxi.“ Mezi studenty to zašumělo, byla z nich cítit netrpělivost a vzrušení z něčeho, na co dlouho čekali.
„Nejdřív si ještě jednou prostudujte základní pravidla, ale prostudujte je opravdu důkladně. Neberte to na lehkou váhu, nebo to skončí špatně. Pro vás.“ A s tím vyklouzla ze světla do stínu jednoho z regálů, vytáhla z něj bílou knihu a tu pak podala Eswarah.
„Když si pozorně přečteš první stránku, měla bys to zvládnou stejně dobře jako ostatní. Popravdě... už dlouho jsem nepotkala někoho tak nadaného, jako jsi ty.“ Eswarah na ni vrhla podezíravý pohled, ale čarodějka jen kývla hlavou ke knize v dívčiných rukou. Eswarah knihu otevřela.

Ty, kdož jsi se dal na cestu temna a nebezpečí, pamatuj si navždy tato slova. Neb jinak vydáš se do otevřené náruče smrti. Proto chovej v paměti, že černá magie otevírá bránu obrovské moci za cenu přísně dodržované kázně. Nezapomeň, že magickou energii musíš vždy pod kontrolou mít a hlídat, aby nikdy úplně vyčerpána nebyla. Jinak jsi ztracen navždy.

Když dívka dočetla, mlčky se podívala na čarodějku. Tušila, že se to bude týkat černé magie a teď se to potvrdilo. Ziave jí pokynula, aby si stoupla mezi ostatní a sama vystoupila ze stínů do světla jednoho z plamínků.
„Nastal čas využít všechnu vaši moc,“ řekla a zvlášť zdůraznila slovo „všechnu.“ Mezi studenty to zašumělo.
„Zavřete oči a soustřeďte se. Najděte ve svém vědomí bránu k té části duše, co ve vás existuje skrytá ve stínech, ale přitom je přítomna v každé vaší myšlence, aniž jste si toho vědomi,“ vyzývala je mystickým hlasem, tichým, ale přesto silným. Pronikal hluboko do myslí, vířil kolem hlav, pronikal do každého koutku vědomí. Eswarah zavřela oči a přestala vnímat svět kolem sebe, když uslyšela tichý hlas.
»Eswarah, všechno v pořádku?«
»Ano, zrovna jsem na té schůzi, zatím jde vše dobře,« uklidňovala dívka jednorožce.
»Dobrá, kdyby se něco stalo, hned toho nech.«
»Samozřejmě.«
Eswarah se znovu ponořila do sebe. Pronikala čím dál hlouběji, míjela jednotlivé vzpomínky, na své dětství, na rodinu. Až náhle ucítila přítomnost čehosi... nebezpečného, mocného, ale přitom dobře známého. Přibližovala se k tomu a postupně začínala rozeznávat emoce. Nadřazenost, pocit moci, závist, zlost, vztek. Dál pak míjela ukřivděnost, zoufalství, smutek, žal, zoufalství, beznaděj. A touhu, touha stála v pozadí všeho. Proč? To si mohla dívka jen domýšlet, ale právě touha v ní byla nejsilnější. A to všechno dohromady tvořilo temnou část duše, kterou má každá bytost. Nesmírnou energii, tak silnou, že Eswarah cítila, jak jí výboje magie jiskří mezi vlasy. Emoce v ní vyvolávaly náhlé vlny energie, které se přelévaly, bouřily a zklidňovaly, aby v příštím okamžiku zase vybuchly v mohutný proud energie. A pak dívka zachytila přítomnost něčeho, co se blížilo zpoza všech těch vírů magie, jakási bytost, před kterou se energie utišovala a ustupovala jí z cesty. Eswarah cítila, že ta bytost má obrovskou moc, stále ji však neviděla. Ale blížila se. Eswarah věděla, že už ji musí každým okamžikem zahlédnout. Pak ze stínů vykročila postava a Eswarah se zapotácela – byla to ona sama.
Ale přesto... nebyla to tak úplně ona. Vypadala stejně, stejné havraní vlasy, stejné pohyby, ale v očích měla něco chladného, výsměšného. Eswarah z ní cítila ironii, zahořklost dítěte, kterému vzali všechny iluze a sny; pocity dítěte, které náhle zjistilo, že Ježíšek není, že je to jen smyšlenka rodičů. Pak, dřív než se Eswarah vzpamatovala, se její dvojnice ušklíbla a rozplynula se.
Dívka otevřela oči. Rozhlédla se a zjistila, že není sama, kdo už se probral ze svého soustředění. Z protějšího rohu místnosti se na ni posměšně díval Landrätin, jeden z těch, kteří na tom byli s magií docela dobře, patřil k nadprůměru třídy. Ale neměl ji rád a neskrýval to před ní. Co Eswarah věděla, pocházel ze severu země a byl synem nějakého mocného vladaře jedné ze zemí, které spadaly pod Jižní provincii. Prostě šlechtic se vším všudy.
Za chvíli už se skoro všichni probrali a Eswarah kolem sebe cítila silné proudy magie, každý měl náhle k dispozici větší moc. Ale pak dívka zjistila, že se toho někdo chystá využít. Než však stihla zjistit kdo, bylo pozdě.
Uprostřed místnosti se znenadání objevil malý ohnivý plamínek a Eswarah konečně došlo, kdo to má na svědomí. Landrätin. Samozřejmě. On si prostě musel dokázat, že je lepší, či spíš nejlepší. Eswarah po něm vrhla opovržlivý pohled. Ten se na ni však jen posměšně podíval a dál se se zadostiučiněním rozhlížel po učebně. Náhle se však z malého plamínku stal mohutným plamen. Všichni, co stáli okolo, od něj uskočili pryč, některým se to ani nepovedlo včas a místností se začal šířit pach pálící se látky. Eswarah se podívala po Landrätinovi. Na mladíkovi bylo znát obrovské překvapení a zděšení a Eswarah bylo jasné, že tu není něco v pořádku. Tohle neplánoval. Podívala se zpět na plamen. Ale ten už tam nebyl a na jeho místě se vznášel jakýsi ohnivý démon, který kolem sebe začal okamžitě plivat oheň a pálit co mohl.
V místnosti nastal zmatek, každý se schovával co nejdál od té žhnoucí zrůdy. Všude kolem vířily zděšené výkřiky a vzduch se naplnil pachem spálených tkanin. Eswarah cítila v mysli téměř hmatatelný strach. Nikdo z jejích spolužáků se toho démona nepokusil zastavit. Nikdo na to ani na vteřinu nepomyslel. Všichni se jen marně snažili utéct plamenům. Eswarah zavřela oči.
Musela něco udělat, jinak to nešlo. Začala se soustředit. Své dlaně přiložila k sobě tak, že uprostřed nich vznikl malý prostor ve tvaru koule a kolem ohnivé zrůdy se objevily kapky vody. Dívka pomalu oddalovala dlaně od sebe a zároveň s tím se kapičky zvětšovaly až se spojily v jednu velkou bublinu.
Všichni kolem přestali zděšeně utíkat a ohromeně zírali na černovlasou dívku, která stála uprostřed místnosti se zavřenýma očima a celá se chvěla. Tohle nikdo nečekal. Zírali na vodní bublinu, která, jak se zdálo, netvora uvěznila. A pak se začala zmenšovat. Uvězněný ohnivý živel vztekle zařval a jedním drápem se vodní stěny dotkl. Ozval se syčivý zvuk. Démon ze sebe vydal posměšný skřek a vrhl se proti bublině, která se při dotyku jeho plamenného těla vypařila.
Místností se znova rozlehly výkřiky děsu a hrůzy. Eswarah otevřela oči, pokořená a plná beznaděje. Zklamala. Nedokázala toho netvora zastavit. Naprosto bezmocná se zhroutila na zem.
»Eswarah, vstávej!«
»Ashare… já… nemůžu nic udělat… nejsem dost silná…«
»Pomůžu ti, neboj se,« uklidňoval ji jednorožec. »Ale nemyslím si, že bys mou pomoc potřebovala, spíš musíš přemýšlet, proč se ti to nepovedlo. Chyba je v podstatě, ne v nedostatku síly.«
»Jak to myslíš?«
»Síla těch plamenů je zřejmě tak velká, že samotná voda na jejich uhašení nestačí.«
Eswarah byla zmatená. Ale jestli byla možnost jak toho démona zastavit… Podle jednorožce byla voda málo, ale co jiného platí na oheň? Tenkou vodní stěnou hravě prostrčil ruku… zamyslela se. Možná by pomohlo, kdyby ta stěna byla pevnější, netvora by to snad alespoň na chvíli zastavilo.
Dívka se zvedla a znovu zavřela oči. Znovu přiložila ruce k sobě a začala kolem démona vytvářet kapičky vody. Netvora to pobavilo, posměšně zasyčel a klidně ji kolem sebe nechal znova vytvořit vodní bublinu. Věděl, že ho tím nezastaví. Nebylo to sice vidět, ale dívka cítila pohrdavý a výsměšný výraz v rudé znetvořené tváři, byl to téměř hmatatelný pocit. Ten ale okamžitě vystřídalo překvapení a úžas, když jeho dráp při střetu s netvorovým vězením jen zaskřípal a zůstal uvnitř. Eswarah totiž zkusila něco nového. Podstatu vody sice zachovala, ale pozměnila její formu a démon byl teď uvězněn v ledové říši.
Netvor uvnitř vztekle zařval. Ledová koule ale pomalu začínala zevnitř roztávat. Eswarah to věděla, a tak neustávala a nabalovala na ni zvenčí stále další a další vrstvy. Vnitřek koule se pozvolna naplňoval vodou. Netvor ji sice svým žárem vypařoval, ale pára se srážela na studeném povrchu a zase se měnila na kapalinu a stékala po stěnách zpět. Když netvor zjistil, že je jeho boj marný, přestal se snažit propálit své vězení a otočil se k Eswarah. Nemohl ji přes ledovou stěnu vidět, přesto však na sobě dívka cítila jeho upřený pohled. Ale necítila z něj nenávist a zlobu, spíš… zájem. Jako by si netvor neuvědomoval, že se blíží jeho konec a že za to vděčí jí, že by ji měl nenávidět. Spíš to vypadalo, jako by ho tím zaujala, díval se na ni zamyšleným pohledem. Dívka z toho byla zmatená. A když už cítila, že se blíží démonův konec, vydral se z jeho hrdla pobavený, vítězný smích. Eswarah by přísahala, že slyšela: „Však se ještě uvidíme… těším se na naše příští setkání, Eswarah.“ A pak se zasyčením zmizel.
Dívka zůstala stát jako zkamenělá. Odkud znal její jméno? A co myslel tím příštím setkáním? Stála tam uprostřed toho chaosu, který netvor způsobil a nechápavě zírala na místo, kde byla před chvílí ledová koule.
»Eswarah! Jsi v pořádku?« ozval se Ashar. Teprve teď se probrala a začala vnímat okolí. Démon tu vyrobil naprosté peklo. Na pár místech ještě šlehaly plameny, židle a stolky byly ohořelé a různě poshazované po místnosti, některé regály popadaly a po zemi se válely ohořelé knihy a vypadané listy. Všechno kolem bylo zahaleno černým kouřem a vzduch nasákl pachem spáleného papíru, dřeva a snad i lidské kůže.
»Jsem. Viděl jsi to?«
»Viděl i slyšel. To nebyl obyčejný démon…« vypadalo to, že jednorožec nad něčím hluboce přemýšlí. »Ale z té koule nemohl utéct, takže jsi ho dostala.«
Dívka se rozhlédla kolem. Kouř a popel už se trochu usadil, takže bylo lépe vidět. Zjistila, že na ni všichni zírají. Nikdo se ale nepohnul, nepromluvil, aby jí poděkoval, že toho démona zastavila. Nikdo jí nepodal ruku, nikdo jí nevyjádřil trochu uznání. Všichni jen stáli a dívali se na ni. Dokonce začínala mít pocit, že se jí bojí. Nikdo se na ni neusmál, žádný náznak obdivu, který čekala. Nic.
Pak někdo hlasitě vykřikl. V hlase mu bylo slyšet zděšení. Všichni se otočili k místu, kam ukazovala ruka jednoho studenta a atmosféra v místnosti zhoustla strachem. V místech, kde předtím stál Landrätin, který celé toto peklo způsobil, teď leželo jeho bezvládné tělo.
Všichni stáli jako omráčení, nikdo se ani nehnul. A jakoby toho ještě nebylo dost, najednou před zraky už tak dost vyděšených studentů zahalil ležící tělo černý dým. Vířil kolem něj a když se rozplynul, zbylo po Landrätinovi jen jeho oblečení. Strach teď bylo cítit ještě intenzivněji. Eswarah se rozhlédla po tvářích ostatních. Viděla jim ho na očích. Nikdo nevěděl, co se vlastně stalo, a to bylo nejhorší. Děsilo je pomyšlení, že takhle mohl skončit některý z nich. Vybrali si cestu, ze které už teď není návratu.
„Pro dnešek to stačí, můžete jít do svých pokojů,“ ozvalo se až příliš hlasitě do toho mrtvolného ticha. Eswarah sebou trhla. Teprve teď si uvědomila, že holohlavá čarodějka tam stále ještě je. A najednou jí došlo, že tam byla celou tu dobu! Byla tam, všechno viděla a nic neudělala! Dívku popadl vztek. Proč? Proč tam jen tak stála někde v rohu a na všechno se dívala zpovzdálí?! Proč toho démona nezničila? Eswarah byla přesvědčená, že by to zvládla levou zadní. Tak proč?
Najednou se cítila úplně klidná, všechny její city zmizely. Nechápala to. Před chvílí v ní vířil vztek, teď se cítila ledově klidná. Mátlo ji to. Neklid v ní se zvětšoval. Proč se teď cítila tak chladná, když s ní ještě před chvílí cloumal vztek?
»Eswarah? Stalo se něco?«
»Ne, nic,« řekla, ale jednorožec se tím nenechal zmást.
»Jak to, že nic? Vždyť cítím, jak jsi zmatená. Mně nemůžeš lhát, protože já jsem tvou součástí a vím, jak se cítíš.«
»No dobrá…« vzdala to a všechno mu řekla. Pak nastalo ticho.
»Asi vím, proč se tak cítíš.«
»Ano?«
»Nikdy předtím mě to nenapadlo. Setkával jsem se s mágy poměrně často, mohlo mě to napadnout.«
»No tak, řekni mi to,« popoháněla ho.
»No dobrá, ale nebude se ti to líbit.« Jednorožec ještě chvíli čekal, snad na to, že ho dívka zarazí a nebude to chtít vědět, ale Eswarah to neudělala.
»Jak chceš. Myslím si, že je to tím, jak se začínáš nořit do umění magie. Čím víc ho ovládáš, tím víc jsi s ním spojená. Mágové, se kterými jsem se setkal, byli už dospělí a prošli jakousi závěrečnou zkouškou, která tě taky čeká. Byli to uznávaní mágové. Ty jsi teprve novicka, učednice, žákyně, říkej si tomu jak chceš. Ale nejsi ještě mág. A to, co jsi cítila, jsou změny, které se v tobě začínají projevovat. Magická síla si na tobě vybírá svou daň. Daň v podobě emocí a citů. Zatím to není tak zřejmé, ale bude to přicházet čím dál častěji. A až složíš závěrečnou zkoušku, budeš jako kus ledu. Bez citů. Bez emocí. Na svět se budeš dívat naprosto realisticky, žádná situace tě nevyvede z míry, budeš se rozhodovat jen na základě toho, co je pro tebe nejvýhodnější, nebude tě ovlivňovat jediná emoce. Soucit, přátelství, láska, to všechno pro tebe budou jen prázdná slova.«
Eswarah zamrazilo. Myslela si, že se její emoce jen utlumí, ne že z ní nadobro zmizí. Trochu ji to vyděsilo, ale na druhou stranu… takhle alespoň bude něco znamenat. Když bude dobrá, budou její jméno znát v každém městě, bude se stýkat s těmi nejvýznamnějšími představiteli tohoto světa, její názor bude mít nějakou váhu. Bude pro ostatní něco znamenat, ne jako doposud, kdy byla nevýraznou postavičkou někde v koutě a nikdo si jí nevšímal.
»Už jsem se jednou rozhodla, nebudu to měnit, neuteču odtud jako zbabělec.«
»Zachránit si život není zbabělost,« namítl Ashar.
»Ne? A co to tedy je?«
Ashar mlčel.
»Vidíš? Nesnaž se mi tu lhát, já ti na to neskočím. A nechciměnit svá rozhodnutí. Nebojím se toho, co mi budoucnost chystá. Jestli u toho zemřu? Nevadí. Smrt je součástí života, možná i jeho pokračováním. Beztak bych jednou zemřela, ale aspoň budu něco znamenat a lidé si mě zapamatují. Tak budu žít věčně. Ve vzpomínkách.«
»Tomu přece sama nevěříš,« prohlásil Ashar. »Říkáš to jen proto, abys zahnala strach.«
»To není pravda!«
»Ne?«
Během jejich rozhovoru Eswarah vyšla z místnosti a teď otevírala dveře do svého pokoje. Praštila sebou na postel a zahleděla se do stropu. Ashar se už neozýval a ona za chvíli upadla do neklidného spánku.