Vize I

Vize Janova, který Janem nikdy nebyl.

Té soboty jsem navštívil tři chrámy a ani v jednom nebylo vody svěcené. Tři opilí povaleči mě žádali nezávisle na sobě o milodary v cizí řeči. Růže mi během chvíle uvadla. Ze Slavína mě hlídač poslal pryč, zavřel za mnou bránu a vypustil psy. Tak započal den, před dny následnými, ve kterých se rojily myšlenky, jedna za druhou a prsty začaly vyťukávat slova pomalým staccatem.
Ten den, v přelomu půlnočním, započal tvořit Vize plné neklidu a obav. Pohroužen v úctu ke každé bytosti jsem bez přemýšlení a zpětných revizí psal věci, co nastat mohou v době nepříliš vzdálené. To, čeho se každý děsí, to splní se, neboť soukolí je již v pohybu a nelze ho zastavit.

17.4.2006
Viděl jsem chrámy
bez vody svěcené
vyschlé
jak srdce bližních

Pro nezájem zbytek vymazán