23.10.2015
3
Pod náporem slov
si nejsem jistý, zda jsem živý.

A jestli vůbec chci.
Přes zamlžené řasy
svět se jeví nějak
křivý. Nenapravitelně zlomené tužky zabodané třísky pod nehtem z palce sedy lehy pod dozorem bývalého odchovance tohoto ústavu a jestli to nevzdám možná mu uplavu podél břehu
bojím. Se vzhlédnout


Čekat na křik a doufat v něhu.
 10.11.2015 11:04
závěr mi přijde slabý (ne sdělením, ale provedením), nicméně se mi hrozně líbí ta dlouhá ukecaná deliriózní část
 24.10.2015 11:50
Je to velice zajímavé. Opravdu pěkné :).
 23.10.2015 23:02
 Zamila
Víc by se mi tam rytmicky hodilo "čekat na něhu" a to předtim nějak obměnit. Jinak zajímavý ... :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.