Zpověď mého druhu

Vše, co vybavit si dokážu snad
byla jen žízeň, pouze věčný hlad.
Celé stvoření do šedi ponořeno bylo.
nebylo barev, co jim v tom světě zbylo.
Kdysi vyrovnané vody vědomí
čeřila dychtivost po zakázaném vědění.

Plamen vznešený, jiskra prvotní.
Pozůstatek existence původní.
Se silou rovnou velkoleposti bohů
přetvořit celé světy od základů.

Teď kráčím volný
na základech z popela,
co šedí pyšně se zalesknou,

než i poslední střípky světa minulého
navždy pohasnou.