Předpověď či osud ?

V hloubi mysli zamyšlen sedím,
do temnoty před sebou hledím.
Čekám co se stane,
až čas otevře své dlaně,
v nichž můj osud bude,
to jediný mi zbude.

Nevím jak to má mysl snese,
odpověď leží v temném lese.
Tam se bohužel vydat musím,
co mi zbývá, aspoň to zkusím.

Temný les pochází z dávné doby,
kolébka lidstva, lásky, a taky zloby.
Tam démoni i andělé žili pospolu,
Časy se však mění, ztrácíme kontrolu.

Kalich už přetéká, bod zlomu brzy nastane,
a Stvořitel z útrob země znovu povstane.
Zničí to dílo co v prázdnotě kdysi započal,
neboť od té doby nad ním pouze bědoval.

Až se to stane, a vše bude pryč.
Získáme zpátky, snad života klíč.
Budeme-li dále svou matka Zemi ničit,
nic než temnota nebude na našich polích klíčit.
Ta pak veškeré stvoření pohltí
a odkaz náš navždy zatratí.