Milenka co nikdy neodmítne

Tiše čeká,
v rohu,
v kabátku z prachu,
milenka má prostořeká,
je vděčná,
za každé pohlazení,
na pažích jsme si vytlačeni,
vzdychne a chvěje se,
má ráda mé doteky pod krkem,
tiše vrní,
vezmi mě,
a prsty rozehrají,
etudu na šest strun,
v košilce své neprůsvitné,
celá třese se,
hladím ji po těle,
pomalu,
rychle,
trhám ji struny,
a nakonec,
nedám ani spropitné,
ona,
nikdy neřekne mi ne.