přidáno 10.09.2015
hodnoceno 6
čteno 850(12)
posláno 0
Tiše čeká,
v rohu,
v kabátku z prachu,
milenka má prostořeká,
je vděčná,
za každé pohlazení,
na pažích jsme si vytlačeni,
vzdychne a chvěje se,
má ráda mé doteky pod krkem,
tiše vrní,
vezmi mě,
a prsty rozehrají,
etudu na šest strun,
v košilce své neprůsvitné,
celá třese se,
hladím ji po těle,
pomalu,
rychle,
trhám ji struny,
a nakonec,
nedám ani spropitné,
ona,
nikdy neřekne mi ne.
přidáno 11.09.2015 - 23:02
Dekuji ;)
přidáno 11.09.2015 - 11:43
Povedená, líbí :)
přidáno 10.09.2015 - 20:30
takové mám nejradši, hezky plynoucí, moc chválím
přidáno 10.09.2015 - 17:12
Děkuji:-)
přidáno 10.09.2015 - 13:32
skvělá ;-))
přidáno 10.09.2015 - 12:46
Parádní kousek. Alespoň za mne musím říct super.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Milenka co nikdy neodmítne : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Jak se mi daří...
Předchozí dílo autora : Odcházejíci sny

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Tématická soutěž

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming