 21.05.2015 1 885(6) 0 |
Procházím si tak ve vzpomínkách
ty chvíle kdy jsem byl sám
slzy ,vzpomínka ,bolest lež
sem hnaný jak divá zvěř
ty chvíle kdy nebylo už pro co žít
zahodil bych rychle pryč
šáhnout po flašce to byla svoboda
a nebyla to žádná náhoda
ale pak ráno přišlo zjištění
že vlastně se nic nezmění
pak přišlo loučení se životem
mohlo to skončit jedním skokem
dospívání bylo jak horská dráha
štěstí mi ukázalo záda
ted už ale vím jak chci žít
to co bylo špatné pošlu pryč.
ty chvíle kdy jsem byl sám
slzy ,vzpomínka ,bolest lež
sem hnaný jak divá zvěř
ty chvíle kdy nebylo už pro co žít
zahodil bych rychle pryč
šáhnout po flašce to byla svoboda
a nebyla to žádná náhoda
ale pak ráno přišlo zjištění
že vlastně se nic nezmění
pak přišlo loučení se životem
mohlo to skončit jedním skokem
dospívání bylo jak horská dráha
štěstí mi ukázalo záda
ted už ale vím jak chci žít
to co bylo špatné pošlu pryč.
21.05.2015 - 18:16To je dobře, že přišlo vysvobození a zjištění jak žít. Život jsou misky vah..jednou nahoře jednou dole, pořád se snaží vyvažovat.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vzpomínky na dospívání. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Informační enbargo
Předchozí dílo autora : Nebe a Peklo
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Jeanie [18], se3slzu [17], Max the Fallen [16], Milly [15], Tajemnáosoba [13], Dadi [13], elis 77 [6], Gustava [2], Honzík [2], Přemek [1]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
