Alergická

Visím z parapetu
kolíbám se ve výšinách
větrných mlýnů
rozmyšlených pocitů
a papírových
kapesníků

Za vlas, který jsem zapomněla
pod dekou
bezpečně uzamčený
vybuchne s odvetou
Kód vyměním
za čistidlo
podvědomí

A sponky se válí pod gaučem
asi je už nenajdu
jsou
ukryté pod hordou
prachu
důmyslně tam
tvoří
hradby Hadriánova valu

Průměrnou hladinu strachu
jsem už vyčerpala
a spolkla
veškeré zásoby
dýchatelného vzduchu
Jako potápka
jsem sobecká
ale už je pozdě
a tak máš asi
smůlu

Tak nějak váhám
jestli říct
pravdu

Kolem mě lítají ptáci
pijí všechnu tu vodu
tekoucí z mých očí
neurvale šplhají
po mém hrdle
hlupáci netuší
že po soli bývá
ještě větší
žízeň

Jejich bolest se pak vrací
v podobě kyselých dešťů a
se mstivou lítostí
hubí
vše na Zemi
a na řadu přijdeš
pak jednoho dne
i ty

Snažím se vymotat z té deky s puckama
venku kráčí postava
v uniformě
vypadá tak nějak rusky
a ty se nahýbáš jak otrapa
z okna
a voláš
Zdravstvuyte!
Aby ses nepřetrh´
volám já a jsem
beznadějně v síti pavoučí
zamotaná
A už jsem ti říkala, jak nesnáším toho Putina?

Hmmm…

Pláču
Z čista jasna
a tak zapínáš topení
aby mi nebyla zima
abych se upokojila
abych už přestala
Prý jsou to všechno jenom malý perly
ale já asi nemám dost rukou
abych je všechny
posbírala
a ty už vůbec ne

Nabízíš mi cigarety, víno a starost
o rohlíky
Copak nevidíš, že tohle já
prostě a jednoduše
nechci?

Tak už nebreč
je to jedno
říkáš
a utíráš mi oči
kapesníkem
kterej jsi někde sebral
na zemi nebo v zapomenutý skříni
a je to ještě
milion tři sta tisíc dvě stě padesátkrát
horší
a tak vypláču deset největších
světových
jezer

Otřela se o něj ta kočka
Já jsem ti říkala, že jsem
alergická!
Víš, nemůžu se na tebe ani podívat
…

Už je pozdě
a já už musím
Nějak jsme to zase nestihli vyřešit
a mně se zdá, že už ani nemám náladu
to stíhat
A ty mě stejně nenecháš.

Běžím na autobus
navlečená v tvých svetrech a náladách
těžce vzlykám
mezi výdechy
protože už tě
nemám ráda