Ty a omyl

Myslela jsem, že to zvládnu,
sama sobě přeci vládnu
a náhle mě to ke dnu vztáhlo,
uplavala loď i pádlo.

Necháš mě klesat bez zájmu,
máš mé srdce v pronájmu,
na pevnině jistě stojíš
a v jiných vodách dál si lovíš.

Byla jsem náhodný host,
stačí chvilka a pak dost,
měla jsem jen posloužit,
po ničem více netoužit.

Neměla jsem tehdy cíle,
ale teď jsi každá chvíle,
která beznaděj přináší,
ty nevíš, co to obnáší...