 04.09.2014 4 852(20) 0 |
Dřív oči plné plamínků,
najednou stoupá dým a vše pohasíná.
Když se do nich dívám...
...nevidím nic.
Nic víc než pusto, prázdno, zklamání.
Veškerá radost je pryč,
že prý já ji zničila,
to mě k šílenství dohání.
najednou stoupá dým a vše pohasíná.
Když se do nich dívám...
...nevidím nic.
Nic víc než pusto, prázdno, zklamání.
Veškerá radost je pryč,
že prý já ji zničila,
to mě k šílenství dohání.
04.09.2014 - 17:05Libi se mi to spojeni pohasinani a plaminku to je moc pekna vec.
(Myslím si ale, že by se to ale dalo zvládnout co se poetiky týče lépe)
(Myslím si ale, že by se to ale dalo zvládnout co se poetiky týče lépe)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Neříkej mi vrahu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Ta je o tobě
Předchozí dílo autora : Láska melancholika
