Evoluční

Od rána stojím na štaflích -
natírám v bytě stropy.
Teď mi dohází, jaký hřích
spáchali lidoopi.

Váleček střídám a štětku...
Výš a výs sáhá ruka...
Najednou chápu opičku
a evoluční muka.

Opičce osudného dne
v břiše strašně kručelo.
Tak vysoko visel ořech!
A jíst se jí tak chtělo!

Tak se do toho vložila
se vsí opičí sílou:
předními se odrazila,
na zadní postavila,

chňapla po něm přední pravou,
pevnou slupku rozbila...
Opicím - s metodou novou -
smrt hladem nehrozila.

Sotva si kdo uvědomil
v civilizačním spěchu:
určila celý směr dějin
jen touha po ořechu...

Až na staflích dochází mi
smysl evoluční teze:
kdo se nestaví na zadní,
po čtyřech porad leze...