... když jsem malovala byt ...
![]() ![]() ![]() ![]() |
Od rána stojím na štaflích -
natírám v bytě stropy.
Teď mi dohází, jaký hřích
spáchali lidoopi.
Váleček střídám a štětku...
Výš a výs sáhá ruka...
Najednou chápu opičku
a evoluční muka.
Opičce osudného dne
v břiše strašně kručelo.
Tak vysoko visel ořech!
A jíst se jí tak chtělo!
Tak se do toho vložila
se vsí opičí sílou:
předními se odrazila,
na zadní postavila,
chňapla po něm přední pravou,
pevnou slupku rozbila...
Opicím - s metodou novou -
smrt hladem nehrozila.
Sotva si kdo uvědomil
v civilizačním spěchu:
určila celý směr dějin
jen touha po ořechu...
Až na staflích dochází mi
smysl evoluční teze:
kdo se nestaví na zadní,
po čtyřech porad leze...
natírám v bytě stropy.
Teď mi dohází, jaký hřích
spáchali lidoopi.
Váleček střídám a štětku...
Výš a výs sáhá ruka...
Najednou chápu opičku
a evoluční muka.
Opičce osudného dne
v břiše strašně kručelo.
Tak vysoko visel ořech!
A jíst se jí tak chtělo!
Tak se do toho vložila
se vsí opičí sílou:
předními se odrazila,
na zadní postavila,
chňapla po něm přední pravou,
pevnou slupku rozbila...
Opicím - s metodou novou -
smrt hladem nehrozila.
Sotva si kdo uvědomil
v civilizačním spěchu:
určila celý směr dějin
jen touha po ořechu...
Až na staflích dochází mi
smysl evoluční teze:
kdo se nestaví na zadní,
po čtyřech porad leze...

jako by to napsal Jiří Žáček. Navíc je obrovské plus, že to není jen úsměvné, ale také moudré
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Evoluční : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : /úřední reklamace křesťanství/
Předchozí dílo autora : /takový obyčejný den/
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX