přidáno 01.02.2014
hodnoceno 9
čteno 1206(22)
posláno 0
Svět složený z pár vět.
(O tom, jak mě miluješ, jak jsem tvoje všechno.)

O tom, co bude a jasně, že i o tom, co už se stalo.
(Asi nám dělá dobře na sebe žárlit.)

Lidi se vlastně rádi trápí a pak litujou.

Chci ti dát pusu, jenže dneska jsi cizí.

Další ráno, kdy nemám snahu ti hučet do hlavy, jak mě ro štve.

Cítím, že to víš.

Podíváš se na mě, do očí, tak jak to děláváš.

Asi se snažíš vyčíst, co mám v hlavě.

Zatímco já si zpívám slova jedný písničky, kterou ani neumim.


Sakra, tak už něco řekni.

Neřeknu nic, budu mlčet.

Bolí mě to, víš.
přidáno 10.03.2014 - 06:27
Děkuju :)
přidáno 09.03.2014 - 14:17
Opravdu nádherná!
přidáno 04.02.2014 - 11:48
Mockrát děkuju
přidáno 03.02.2014 - 10:42
líbí
přidáno 02.02.2014 - 22:11
Povedený :)
přidáno 01.02.2014 - 18:50
děkuju :)
přidáno 01.02.2014 - 17:17
taky se mi líbí....
přidáno 01.02.2014 - 13:17
Děkuju :)
přidáno 01.02.2014 - 13:03
pekny ...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Bolí mě to, víš : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Má duše přestala cítit
Předchozí dílo autora : Nedáváš mi důvody k žárlení a tak si je hledám sama

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming