Inspirace

Bílá dáma dnes přichází znovu. S náručí prázdnou, ale i za to jsem jí vděčný. Každý z autorů by měl být, nikoho nevyjímaje. Někdy marně čekám celé noci a ona nikde.
Hledáme ji všude, v každodenních plcích, ve vážné, i (s)prosté hudbě i vlastní mysli. Ale najít ji je téměř nemožné, sama si vybírá, koho z nás poctí návštěvou. Někomu se neukáže během života nikdy, já však patřím mezi ty šťastlivce, za kterými dochází často. Někdy až příliš často, až se její slova kupí na stole, bez ladu a skladu, a nestihl by je zapisovat ani kdybych jim zasvětil celý život. Plýtvání, nazývali by to někteří. Možná by měli pravdu, přesto s nimi nesouhlasím. Jen jich je prostě přespříliš, zatímco skutečného talentu vždy schází.
Jsem jí skutečně vděčný. I když dnes přišla jen proto, aby mýma rukama mohla psát sama o sobě. Nelze jí to mít za zlé, neustále jen dává, tedy alespoň zde chtěl bych jí něco navrátit. Používáme její slova, aniž bychom vyzdvihli tu samotnou bílou dámu, stojící vždy v pozadí.
Vzdávám Ti hold, bílá dámo stojící vždy v pozadí. Bez Tebe bych ničeho nedokázal.
Děkuji Ti, děkuji i vám všem, jenž si tuto krátkou stať přečtete.