|
tak po cestě domů... nepromyšlené rýmy padaly samy, neurvale, jako vločky z oblohy...
|
Když se nic neděje
dýcháme klidněji
chumláme se do čepic
procházíme v závěji
nablble se usmíváme
toužíme a trochu sníme
v mrákotách se probouzíme
říkáme si:
"co vlastně o životě víme ... "
dýcháme klidněji
chumláme se do čepic
procházíme v závěji
nablble se usmíváme
toužíme a trochu sníme
v mrákotách se probouzíme
říkáme si:
"co vlastně o životě víme ... "
28.01.2014 17:53
Pravdivá krása! Výstižné a povedené dílo. Pěkně zrýmované. :-) :-) :-)
27.01.2014 06:10
víme, že moc nevíme... ale můžeme se dozvídat. A dokud tahle zvídavé touha nezmizí, žijeme :-). Hezká!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.