|
Z hodiny o avangardě
|
Když stojím na rozcetí se sbaleným kufrem a deštníkem v podpaží cítím teplou zář čekajících okamžiků
A když už běžim dolů z kopce mám hrdlo sevřené nedočkavostí
Noví lidé místa světy celé vesmíry co čekají jen na nás až je otevřem a prozkoumáme
Jít vstříc zkušenosti kam nás zavede nevědět a přesto se těšit z každé chvíle
Nést si sebou kousek každého člověka kterého znám a nikdy nebýt sám
Jsem poutník života a tam kde jsem vždy rád
A když už běžim dolů z kopce mám hrdlo sevřené nedočkavostí
Noví lidé místa světy celé vesmíry co čekají jen na nás až je otevřem a prozkoumáme
Jít vstříc zkušenosti kam nás zavede nevědět a přesto se těšit z každé chvíle
Nést si sebou kousek každého člověka kterého znám a nikdy nebýt sám
Jsem poutník života a tam kde jsem vždy rád
02.12.2013 19:51
puero: Vážně? Neni to tak težký. Jde o motiv životního rozhodnutí a strachu z neznáma, který se mění v radost ze života v momentě, kdy ho překonáme. Poslední dva verše odkazují na fakt, že se nemusíme cítit sami kdyžbýt sami, když si máme pouta co petrvají i dlouhé odloučení. Jestli máš nějakou radu jak zlepšit čitelnost, rád si jí poslechnu.
24.11.2013 22:22
No pokud ta avantgarda v tomto případě znamená dokonalé zmatení čtenáře, tak se teda povedla. Jsem z toho úplně mimo.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.