|
věta umírá
 07.09.2013 3 702(12) 0 |
Jsi v krvavé louži té všednosti
jen pocit někde se zadýchal
se v davu bez možnosti
jen čas to odpískal
Kdo tiše říkal
o hledání slov i citu
kam se to díval
z cizích světu
Cizích galaxii v probuzení
unavené tiché bolesti
myšlenek co svazoval
pocit co krasně mlčel
Na křídlech slov a činu
poslední krok tu zůstal
co měl v plánu
co na ní nečekal
Ticho se vzdává,a nevěří tomu
srdce se rozvírá
jen kráčí domů
Když poslední věta umírá.
jen pocit někde se zadýchal
se v davu bez možnosti
jen čas to odpískal
Kdo tiše říkal
o hledání slov i citu
kam se to díval
z cizích světu
Cizích galaxii v probuzení
unavené tiché bolesti
myšlenek co svazoval
pocit co krasně mlčel
Na křídlech slov a činu
poslední krok tu zůstal
co měl v plánu
co na ní nečekal
Ticho se vzdává,a nevěří tomu
srdce se rozvírá
jen kráčí domů
Když poslední věta umírá.
27.09.2013 - 15:49Líčíš hlavní myšlenku tím, že popisuješ všechno okolo... Nádhera ač je to smutný... prostě krása.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Poslední věta umírá : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Bojím se noci
Předchozí dílo autora : vuni
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
shane řekl o Nikytu :Milá, temperamentní a okouzlující dívka, se kterou se dá bavit prakticky o všem. Má rozsáhlé zájmy i všestranné znalosti a obdivuhodnou inteligenci. Skvěle veršuje česky i anglicky a nemá problém s plynulým přechodem mezi těmito jazyky. Svého času mne poctila svým přátelstvím i důvěrou a zahrnula mne spoustou informací i veselých historek. Náš kontakt spíš připomínal running commentary! Byl jsem rádcem, důvěrníkem, arbitrem ve věcech života i prvním kritikem některých dílek. Někdy jsem se dost zapotil, protože mé znalosti mají díry a mé IQ , ač slušné, na Menzu nestačí... Milá Veroniko! Nevím, kdy a kde se zas potkáme, ale chci Ti poděkovat za všechny ty krásné chvilky tady s Tebou. Bavily mne veselé historky ze života psích slečen i z Tvého vlastního, nutila jsi mne přemýšlet o věcech, které by mne jinak míjely a řešit to, nač bych si jindy netroufal. Bylas má múza i inspirace, Tvá důvěra mne těšila i zavazovala. Well, přečetl jsem si s údivem, cos tu o mně prohlásila a na chvilku jsem ztratil řeč! Snad právě jen Tvá nepřítomnost v kritickém okamžiku zabránila globální katastrofě...;o)))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))
