09.06.2013
4
S nádechem melancholie
procházím ztemnělým lesem
který ještě nedávno
díky lidem trpěl

S nádechem soucitu
pohladím smrček po kmeni
chudák co si vytrpěl
když byl z poloviny zaplavený

S nádechem porozumění
se zžívám s jeho bytím
když se teď ze života raduje
a úkryt mi poskytlo jeho větvoví

S nádechem blízkého léta
opírám se o jeho kmen
a cítím jeho radost i stesk
a jen se mu tiše omlouvám

Pak pomalu usínám
a zdá se mi podivný sen
kdy smrček na mne promluví
a prý já za to nejsem vinen

Ze sbírky: Na louce zelene
 09.06.2013 22:08
Hunter: no vidíš a já je nechápu. nemám nic proti ochraně přírody, ale přivazovat se k napadeným stromům kůrovcem a bránit dřevorubcům... No co vždyť ať se kůrovec rozmnoží a ať napadne další stromy ,,my jsme dobří, zabránili jsme pokácení jednoho bezvýznamného strom,,
 09.06.2013 21:14
Asi začínám chápat ty ochránce přírody... krásná báseň.
 09.06.2013 17:53
ta myšlenka se mi líbí
 09.06.2013 16:32
 Devils_PIMP
Mam ted stejne stavy

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.