S nádechem

S nádechem melancholie
procházím ztemnělým lesem
který ještě nedávno
díky lidem trpěl

S nádechem soucitu
pohladím smrček po kmeni
chudák co si vytrpěl
když byl z poloviny zaplavený

S nádechem porozumění
se zžívám s jeho bytím
když se teď ze života raduje
a úkryt mi poskytlo jeho větvoví

S nádechem blízkého léta
opírám se o jeho kmen
a cítím jeho radost i stesk
a jen se mu tiše omlouvám

Pak pomalu usínám
a zdá se mi podivný sen
kdy smrček na mne promluví
a prý já za to nejsem vinen