přidáno 22.03.2013
hodnoceno 2
čteno 1111(5)
posláno 0
VAROVÁNÍ: Toto je zastaralá verze této epizody. Čtěte prosím 3. vydání: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=24106-ester-krejci-s01e01-
unikovy-reflex-3-vydani . Původní verze epizody je zde zachována pro účely zkoumání a srovnávání, ne pro běžné čtenáře.

──────────────────────────────────────────────
Předmluva (7. verze předmluvy):

V seriálu Ester Krejčí se snažím o autentické a nestylizované zobrazení chování nevšedních studentů gymnázia. Pouhý výběr charakterů osob a situací z jejich (v tomto případě školního) života však podle mého názoru stačí k tomu, aby byl seriál zajímavý. (Volba situací a zvláště názvy epizod však umělecké stylizaci podléhají.) Kritériem mi však nebyla jen zajímavost, ale rovněž snaha myšlenkově obohatit čtenáře a poskytnout mu podněty k zamyšlení, případně dialogu.

Způsob provedení seriálu je záměrně nehodnotící. Lidé, které zobrazuje, nejsou černobílí; každý z nich má svoje vlastnosti jako lidé v reálném životě a je na čtenářích, aby posoudili, zda k dané postavě zaujmou postoj sympatie, antipatie či ambivalence. Snažím se z pozice autora do děje zasahovat co nejméně a nechat jej vyvíjet se v souladu s charaktery postav, jejich interakcemi a vlivy prostředí.

Seriál prošel dlouhým vývojem. Jeho původním předobrazem byly televizní seriály Daria a Teorie velkého třesku, což je patrné především v prvních čtyřech epizodách. Od páté epizody se seriál snahy o autentické zobrazení drží úspěšněji.

Postavy seriálu mluví genderově neutrální variantou českého jazyka (tzv. eichlerskou češtinou), která slouží jako forma skryté kritiky genderových struktur současného českého jazyka.

V seriálu se nejčastěji budete setkávat s Ester Krejčí, velmi inteligentní, ale uzavřenou a frigidní dívkou se specifickým smyslem pro humor, která byla rodiči předurčena k roli intelektuála, což se signifikantně podepsalo na jejím dětství i současném chování; Mojí vinnou révou, čestným a zásadovým altruistou, jejíž zásluhou drží třída plná výrazných individualit pohromadě; totálně disempatickou Tamarou Janů, která nechápe chování lidí kolem sebe, protože nemůže normálně prožívat emoce; a Janou Zlomilovou, nenápadnou stydlivou dívkou ze sousedního gymnázia.



Osoby:
ESTER KREJČÍ (žena, 19) -- student
MOJE VINNÁ RÉVA (žena, 18) -- student
JANA ZLOMILOVÁ (žena, 18) -- student
TAMARA JANŮ (žena, 19) -- student, identická sestra Barbory Janů
BARBORA JANŮ (žena, 19) -- student, identická sestra Tamary Janů
MELANIE NAVRÁTIL (žena, 18) -- student
KŇOUR (muž, 22) -- student
NIKOLA MERLINOVÁ (žena, 35) -- třídní profesor
LAURA SONETOVÁ (žena, 47) -- profesor českého jazyka
EVA ZLOMILOVÁ (žena, 45) -- dáda Jany Zlomilové, žena v domácnosti
ASTRA (žena, 19) -- student
ZORANA (žena, 19) -- student
NIKITA KRÁL (muž, 18) -- student
BERNARD KONIKLECOVÝ (muž, 19) -- student
HLAS VYPRAVĚČE (ženský hlas) -- vypravěč
STANIČNÍ HLÁŠENÍ (mužský hlas) -- hlášení z reproduktoru v železniční stanici

Poznámka: V textu jsou poznámky pod čarou. Odkaz na ně vypadá takto: [1] Jsou uvedeny ve složených závorkách na nejbližším vhodném místě.



1. Eichlerská dopravně demokratická republika

Pohled přes elektrifikovanou železniční trať na skupinu sytě barevných osmipatrových panelových domů. Ráno.

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.[1]): Následující události se odehrály v EDDR čili Eichlerské dopravně demokratické republice, malém městském státě uprostřed Evropy. V EDDR si lidé vykají, aniž by to mělo zvláštní konotace, a místo táta či máma se říká dáda.

{[1] (m. o.) = mimo obraz. Používá se ve scénářích v případech, kdy je postava slyšet, ale není vidět (např. je ve vedlejší místnosti či jde o vypravěče), nebo vidět je, ale na obrazu nemluví (telepatie, myšlenky apod.).}



2. Rady dády

Pokoj Jany Zlomilové[2]. Ráno.

{[2] Ložnice bytu v panelovém sídlišti. U stěny stojí postel.}

Jana Zlomilová si do šedého batohu ukládá školní pomůcky, mobilní telefon a klíčenku, tváříc se ustaraně. Její dáda Eva Zlomilová ji sleduje.

JANA ZLOMILOVÁ: (utrápeně:) Já nevím.

EVA ZLOMILOVÁ: Už se nebojte. Všechno bude dobré.

JANA ZLOMILOVÁ: Ale co když je chyba ve mně?

EVA ZLOMILOVÁ: To nesmíte říkat. Jste ta nejlepší holčička na světě.

JANA ZLOMILOVÁ: Dádo, neříkejte mi holčička. Už mi není pět.

Eva Zlomilová se uculí. Jana Zlomilová zavře batoh a nasadí si jej na záda.

EVA ZLOMILOVÁ: Hlavně se chovejte jako ostatní. A nebuďte na nikoho drzá.

JANA ZLOMILOVÁ: (trochu otráveně:) Ano, dádo.

Jana Zlomilová odejde z pokoje, Eva Zlomilová za ní.



3. O Janě Zlomilové

Interiér velkoprostorového osobního vagonu jedoucího vlaku. Jana Zlomilová sedí na levé straně (ve směru jízdy) a dívá se z okna. Za oknem ubíhá jehličnatý les.

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Jana Zlomilová chodila až do septimy na gymnázium Podolí I. Tehdy si ale na ni zasedla nová vyučující.

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Rodiče Jany Zlomilové byli velmi nekonfliktní lidé, a tak problém vyřešili po svém. Jana Zlomilová musela přestoupit na sousední gymnázium Podolí II.

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Čeká ji první den v nové škole, třídnická hodina a také - nový kolektiv.



4. Železniční stanice Podolí

Zastřešené nástupiště železniční stanice Podolí. Den. K nástupišti přijíždí osobní vlak ve standardním eichlerském nátěru[3]. Zastaví.

{[3] Světle zelený nátěr s vodorovným pruhem krémové barvy ve výšce spodní hrany oken. Tento nátěr mívají v EDDR osobní vagony, lokomotivy, tramvaje a trolejbusy. Nákladní vagony standardní nátěr nemají a autobusy mají místo toho bílý nátěr se světle zeleným pruhem.}

STANIČNÍ HLÁŠENÍ (M. O.): Stanice Podolí. Osobní vlak linky 1 ze směru Východní Mezihoří přijel k nástupišti číslo jedna, kolej třetí. Vlak zde jízdu končí.

Z vlaku vystoupí několik desítek cestujících, mezi nimi Jana Zlomilová.



5. Šatna

Školní šatna[4].

{[4] Protáhlá místnost zakončená zepředu i zezadu posuvnými dveřmi. Podél jedné stěny jsou umístěny vysoké kovové skříňky, podél druhé se nachází dlouhá dřevěná lavice.}

Moje vinná réva si uloží boty do skříňky, zamkne ji a odchází předními dveřmi. Zadními dveřmi vejde Jana Zlomilová. Najde svoji skříňku.

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Jana Zlomilová nebyla na Podolí I nešťastná. Měla tam několik přátel, zejména Vlastu Novotnou.

Jana Zlomilová odemkne a otevře skříňku. Přejede její interiér pohledem. Sedne si na lavici, vyloví z batohu přezůvky a přezuje se. Pak uloží boty do skříňky, zamkne ji a odejde předními dveřmi.



6.1. Pověření Ester Krejčí

Třída (oktáva B)[5]. Ráno před vyučováním. Většina studentů již sedí ve svých lavicích. Jmenovitě Ester Krejčí sedí v první řadě u dveří a čte si knihu "Úvod do sociologie"[6]. U okna spolu dvojčata Janů o něčem mluví.

{[5] Nástěnka u dveří je zatím prázdná. Pod nástěnkou jsou zavřená dřevěná dvířka (uvnitř stěny je vestavěn úložný prostor). Na parapetu u okna a v zadní části třídy se nachází několik menších nekvetoucích rostlin včetně kaktusů. V zadní části třídy je volný prostor s hnědými dřevěnými krychlemi vhodnými k sezení.

[6] KELLER, JAN. Úvod do sociologie. 5. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2004. ISBN 80-86429-39-3.}

Do třídy vejde Jana Zlomilová. Několik studentů se na ni podívá. Chvilku váhá, pak se vydá na prázdné místo ve druhé řadě, sedne si tam, vybalí z batohu sešit a penál a vyčkává.

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): V EDDR většina podstatných jmen označuje muže i ženy bez ohledu na svůj gramatický rod.

Do třídy vstoupí Nikola Merlinová. Odloží třídní knihu a stoh papírů na katedru a přijde k Janě Zlomilové.

NIKOLA MERLINOVÁ: Dobrý den.

JANA ZLOMILOVÁ: (Mile se usměje.) Dobrý den.

NIKOLA MERLINOVÁ: Vy musíte být ten nový student, Jana Zlomilová, že ano?

JANA ZLOMILOVÁ: Ano. (Přikývne.)

NIKOLA MERLINOVÁ: Jsem váš třídní profesor, Nikola Merlinová. Mohla byste jít se mnou?

JANA ZLOMILOVÁ: Dobře. (Vstane.)

Nikola Merlinová zavede Janu Zlomilovou k Ester Krejčí.

NIKOLA MERLINOVÁ: Ester Krejčí?

ESTER KREJČÍ: (Odloží knihu a podívá se na profesora.) Ano?

NIKOLA MERLINOVÁ: Jano Zlomilová, toto je Ester Krejčí. Seznamte se.

JANA ZLOMILOVÁ: Jana Zlomilová. Těší mě. (Nasadí strojený úsměv.)

ESTER KREJČÍ: Ester Krejčí. (Její úsměv neopětuje.)

NIKOLA MERLINOVÁ: Doslechla jsem se, že ráda pracujete s lidmi.

ESTER KREJČÍ: No, řekněme, že mi dělá potěšení držet je od sebe, aby se nepovraždili, dokud jsou ve třídě moje otisky prstů.

NIKOLA MERLINOVÁ: Jana Zlomilová přešla z Podolí I, proto se u nás možná bude zprvu cítit trochu zmatená a nejistá. Chtěla bych, abyste jí pomohla začlenit se do kolektivu.

ESTER KREJČÍ: Pokusím se.

NIKOLA MERLINOVÁ: Výborně. Přeji vám oběma hodně štěstí. (Odejde ke katedře a sedne si tam.)

JANA ZLOMILOVÁ: Jak se máte?

ESTER KREJČÍ: Normálně. Jak vy?

JANA ZLOMILOVÁ: Dobře. (Stále se usmívá.)

ESTER KREJČÍ: V tom případě moje služby zatím nepotřebujete. Přihlašte se, až budete mít ze svých spolužáků nutkání skočit z okna. (Znovu otevře knihu a pokračuje ve čtení.)

Jana Zlomilová na Ester Krejčí chvilku udiveně zírá, pak se vrátí do své lavice.

Zvonění.



6.2. Třídnická hodina

Třída povstane (kromě Zorany, sedící na invalidním vozíku).

NIKOLA MERLINOVÁ: Posaďte se.

Studenti si sednou.

NIKOLA MERLINOVÁ: (Otevře třídní knihu.) Nejprve provedeme kontrolu prezence.

NIKOLA MERLINOVÁ: Barbora Janů?

BARBORA JANŮ: Zde.

NIKOLA MERLINOVÁ: Tamara Janů?

TAMARA JANŮ: Zde.

NIKOLA MERLINOVÁ: Bernard Koniklecový?

BERNARD KONIKLECOVÝ: Zde.

NIKOLA MERLINOVÁ: Ester Krejčí?

ESTER KREJČÍ: Zde.

NIKOLA MERLINOVÁ: Nikita Král?

NIKITA KRÁL: Zde.

NIKOLA MERLINOVÁ: Nikola Macků?

(Zatmívačka.)

(Titulek:) O 40 MINUT POZDĚJI

(Roztmívačka.)

NIKOLA MERLINOVÁ: To je vše, co jsme měli projednat. Má ještě někdo nějakou otázku?

Přihlásí se Moje vinná réva.

NIKOLA MERLINOVÁ: Iris Narcis.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Vstane.) Nemám přímo otázku, ale chtěla bych využít této příležitosti k oznámení spolužákům, že mám novou přezdívku. Ode dneška se budu jmenovat Moje vinná réva. Děkuji. (Sedne si.)

NIKOLA MERLINOVÁ: Ještě někdo něco? (Chvilku počká.) V tom případě třídnická hodina končí a můžete domů.

Studenti vstanou a začnou dávat židle na lavice.



7. Hovor s Vlastou Novotnou

Pokoj Jany Zlomilové. Den. Jana Zlomilová vejde a zavře za sebou dveře. Vezme si z batohu mobilní telefon a odloží batoh na podlahu. Sedne si na postel a palcem vytočí číslo. Telefonuje.

JANA ZLOMILOVÁ: Zdravím, Vlasto Novotná.

JANA ZLOMILOVÁ: Ále, jde to. Jen jeden spolužák je divný. Opravdu. Jmenuje se Ester Krejčí.

JANA ZLOMILOVÁ: Ano, dívka.

JANA ZLOMILOVÁ: Ne, o to nejde. Nosí černé věci, má takový zvláštní hlas a je vyloženě protivná.

JANA ZLOMILOVÁ: (Zasměje se.) No jasně. Jedna z dívek si říká Moje vinná réva. Chtěla bych vědět, kde k tomu přišla. Nejspíš je také divná.

JANA ZLOMILOVÁ: Aha.

JANA ZLOMILOVÁ: Dobře, zavolám večer. Pa.

Jana Zlomilová ukončí hovor, zuje si boty a lehne si.



8. Horká brambora

Třída (oktáva B). Ráno před vyučováním. Ve třídě jsou již zhruba tři čtvrtiny studentů, zejména Ester Krejčí, která si opět čte, a Melanie Navrátil, která právě upevňuje na nástěnku barevné papírové girlandy.

Do třídy vejde Moje vinná réva a přijde k Ester Krejčí.

MOJE VINNÁ RÉVA: Říká se, že člověk je tvor společenský. Vy jste člověk. Co z toho vyplývá?

ESTER KREJČÍ: (Položí knihu na stůl a pohlédne na Moji vinnou révu.) Že jsem společenská. Ale moje společenské potřeby nyní plně uspokojují společenské vědy. (Nastaví knihu tak, aby Moje vinná réva viděla její název "Úvod do sociologie".)

MOJE VINNÁ RÉVA: Tak až zatoužíte po společnosti živé bytosti, víte, kde mě hledat.

ESTER KREJČÍ: Moment. Čtu kapitolu o problému orientace ve světě a píše se tu, že lidé mají potřebu chápat význam věcí, které je obklopují, a událostí, s nimiž se setkávají, jinak se cítí zmatení a nejistí. Co si o tom myslíte?

MOJE VINNÁ RÉVA: Hm... nevím, musela bych se nad tím zamyslet.

ESTER KREJČÍ: Dobře. Příští přestávku za mnou můžete přijít.

Ester Krejčí se znovu začte do knihy a Moje vinná réva si odejde sednout do své lavice.

Do třídy vejde Jana Zlomilová, rozhlédne se a zatváří se zklamaně. Moje vinná réva se na ni dívá. Pozorost Jany Zlomilové však upoutá Melanie Navrátil, která právě dokončila zavěšování girland a připíná na nástěnku několik papírů, mezi nimi i reklamní leták s nápisem:

----
Strč prst skrz vagínu?
Zvrácené jazykolamy - v Horké bramboře!
----


JANA ZLOMILOVÁ: Co je Horká brambora?

MELANIE NAVRÁTIL: (při práci:) Bulvárně-naučný školní časopis.

JANA ZLOMILOVÁ: To píše někdo od nás ze třídy?

MELANIE NAVRÁTIL: Ne, Brambora vychází v septimě C. O přestávce tam můžete zajít, mají ji na nástěnce.

JANA ZLOMILOVÁ: Dobře. Možná tam někdy zajdu. Jinak, jak se máte?

MELANIE NAVRÁTIL: Nevím, kam dřív skočit.

JANA ZLOMILOVÁ: Aha.

Melanie Navrátil odběhne k umývadlu, kde napustí vodu do modré plastové konvičky. Jana Zlomilová si všimne, že Moje vinná réva se na ni dívá, a tak se na ni Jana Zlomilová pousměje. Moje vinná réva jí jemně zamává. Jana Zlomilová však zamíří okolo tabule ke katedře, kde si všimne sester Janů. Barbora Janů sedí u okna a dívá se ven. Tamara Janů sedí o řadu vedle a sleduje svoji sestru.

Jana Zlomilová přijde k Tamaře Janů. Snaží se opět tvářit mile.

JANA ZLOMILOVÁ: Dobrý den.

TAMARA JANŮ: (Začne se jí věnovat.) Dobrý den.

JANA ZLOMILOVÁ: Jste si hodně podobné. (Ukáže pohledem na Barboru Janů.)

TAMARA JANŮ: Ano, jsme dvojčata.

JANA ZLOMILOVÁ: Jsem Jana Zlomilová, jak si říkáte vy?

TAMARA JANŮ: Já jsem Tamara Janů a sestra se jmenuje Barbora Janů.

BARBORA JANŮ: (Zvolna se otočí a hledí na sestru.)

JANA ZLOMILOVÁ: Nemáte nějaké přezdívky?

TAMARA JANŮ: Nemáme, ačkoliv nějaký čas jsme o tom uvažovaly. Já bych si říkala Knihomola a sestra Lesana a po půl roce bych si zase já říkala Lesana a sestra Knihomola a tak bychom to střídaly každé pololetí, aby v tom měli spolužáci zmatek.

BARBORA JANŮ: (Zamračí se.) To jste navrhla vy. Mně se to ani trochu nelíbí.

TAMARA JANŮ: (Otočí se k sestře.) Chtěla jste, ať vymyslím něco, aby vás spolužáci neobtěžovali, a toto by, myslím, pomohlo.

BARBORA JANŮ: (Zvolna vzdychne.) Kéž by mi alespoň někdo rozuměl. (Otočí se zpět k oknu.)

TAMARA JANŮ: (na Janu Zlomilovou:) Mimochodem, neznáte někoho, kdo by se vyznal v kongruencích?

JANA ZLOMILOVÁ: Co to je?

TAMARA JANŮ: Kongruence je relace ekvivalence, pro kterou platí, že rozklad podle ní produkuje takový systém tříd, že nad danou algebrou pro každou její operací platí, že...

JANA ZLOMILOVÁ: (S výrazem úleku ve tváři ji přeruší.) Promiňte, vůbec vám nerozumím.

TAMARA JANŮ: Právě sháním někoho, kdo by mi to vysvětlil.

JANA ZLOMILOVÁ: (Zakroutí hlavou.) O nikom takovém nevím. Mějte se hezky.

Jana Zlomilová pokračuje chodbičkou mezi lavicemi do zadní části třídy, kde si všimne Kňoura. Přijde k němu.

JANA ZLOMILOVÁ: Dobrý den.

KŇOUR: (Zbystří a pročísne si prsty mastné vlasy.) Dobrý den.

JANA ZLOMILOVÁ: Jak se daří?

KŇOUR: Fajn. Mám dobré svaly. (Předvede jí sval na pravé ruce.)

JANA ZLOMILOVÁ: (Vyvalí oči.) No, ten je...

KŇOUR: Říkají mi Kňour. Jak vám? (Zavrtí se na židli.)

JANA ZLOMILOVÁ: Jana Zlomilová.

KŇOUR: To je hezké. Podal bych vám ruku, ale nechtěl bych vám ji zlomit. (Pokusí se o svůdný pohled.)

Jana Zlomilová se zatváří rozpačitě.

KŇOUR: Hele, máte čas dnes odpoledne?

JANA ZLOMILOVÁ: No, já nevím.

KŇOUR: Někam zajdeme a roztočíme to spolu.

JANA ZLOMILOVÁ: Eh...

Jana Zlomilová je v rozpacích, Kňour to ignoruje a dál se chová sebejistě.

KŇOUR: Žádný strach, kotě, jsem prvotřídní. Už jsem chodil s - no prostě spoustou holek i kluků.

JANA ZLOMILOVÁ: Chodíte i s kluky?

KŇOUR: To si pište, jsem jednička. Nechte mě si sáhnout. (Natáhne ruku po jejím pasu.)

JANA ZLOMILOVÁ: (Ucukne.) Ne tak rychle.

KŇOUR: Notak, není se čeho bát. Jednou bych chtěl mít švédskou trojku se dvěma svými klony, ale
zatím - dejte mi pusinku. (Našpulí rty.)

Jana Zlomilová začne ječet, uteče ke dveřím a vyběhne ze třídy. Kňour si vzdychne a dál se tomu nevěnuje. Ester Krejčí odloží knihu a ohlédne se ke dveřím. Moje vinná réva přiběhne k její lavici.

ESTER KREJČÍ: (obvyklým monotónním hlasem:) Co se jí stalo, Moje vinná révo?

MOJE VINNÁ RÉVA: Mluvila s Kňourem.

ESTER KREJČÍ: Aha. (Znovu otevře knihu a pokračuje ve čtení.)

MOJE VINNÁ RÉVA: Pojďte! Musíme jí pomoct!

ESTER KREJČÍ: (Opět odloží knihu.) Už jsem vám říkala, že spolužákům sebevraždy nerozmlouvám.

MOJE VINNÁ RÉVA: O sebevraždu nepůjde, mluvila s ním jen jednou.

ESTER KREJČÍ: Zmínil se jí o stovce svých milenců?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ano.

ESTER KREJČÍ: A dodal, že polovina z nich byla imaginární či virtuální a druhá s ním nevydržela ani pět minut?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ne, asi nezná rozdíl mezi slovy imaginární a virtuální.

(naléhavě:) Prosím, pojďte!

ESTER KREJČÍ: Dobře. (Odloží knihu do lavice a vstane.)

Moje vinná réva a Ester Krejčí vyběhnou ze třídy. Tamara Janů vstane a vydá se pomalu za nimi.



9. Na záchodě

Eichlerský záchod[8]. Bez oken. Na zdech modré kachličky. Na místnost dohlíží dvě bezpečnostní kamery v rozích u stropu. Dvě kabinky vedle sebe jsou obsazeny. Z jedné z nich se ozývá ženský pláč.

{[8] V EDDR jsou ze zákona unisexové záchody s úplně uzavřenými kabinkami, není tedy ani částečně vidět dovnitř či ven. Kabinky jsou však vybaveny barevnou indikací obsazení, resp. uzamčení. Na eichlerských záchodech nebývají pisoáry, a když už, tak v samostatných kabinkách.}

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): V EDDR jsou od roku 1996 záchody ze zákona unisexové a jejich prostor mimo kabinky musí být sledován bezpečnostními kamerami.

Dovnitř vběhnou Moje vinná réva a Ester Krejčí.

MOJE VINNÁ RÉVA: Určitě je uvnitř. Zkuste ji utišit.

ESTER KREJČÍ: Tak zaprvé: nemám ani chloroform ani jiné anestetikum. A zadruhé: ani nevím jistě, ve které je kabince.

U jedné z obsazených kabinek cvakne zámek. Otevřou se dveře a vyjde Nikita Král. Projde kolem Ester Krejčí a Mojí vinné révy, naprosto je ignorujíc, a opustí místnost.

MOJE VINNÁ RÉVA: Tak, už to víte. Zkuste s ní komunikovat, máte uklidňující hlas.

Ester Krejčí přijde k zamčené kabince a zaklepe na dveře. Pláč se ztiší, ale stále je slyšet.

ESTER KREJČÍ: Na tomto gymnáziu je normální ledacos, ale pláč na záchodě k těm věcem
nepatří.

Pláč opět zesílí. Moje vinná réva si povzdechne. Přijde Tamara Janů.

TAMARA JANŮ: (zvědavě:) Co se tu děje?

MOJE VINNÁ RÉVA: Jana Zlomilová, ten nový student, pláče v kabince.

ESTER KREJČÍ: Nebo tam teroristé nainstalovali supermoderní sebevražednou panenku Barbie schopnou si zamknout zevnitř.

TAMARA JANŮ: Ta první možnost mi připadne pravděpodobnější.

MOJE VINNÁ RÉVA: Potřebujeme pomoc. Musíme ji utišit.

TAMARA JANŮ: (Krátce se zamyslí.) Uvažovaly jste už o chloroformu?

Moje vinná réva se chytne se za čelo a tváří se sklíčeně.

ESTER KREJČÍ: Uvažovaly. Nemáme. Nějaký jiný nápad?

TAMARA JANŮ: (Opět se zamyslí.) Co rána tupým předmětem do hlavy?

MOJE VINNÁ RÉVA: (zoufale zamumlá:) Panebože!

ESTER KREJČÍ: My jí chceme pomoci, ne ublížit. Mimochodem, kolik času zbývá do zvonění?

TAMARA JANŮ: (Podívá se na hodinky.) Pět minut. A proč vlastně pláče? Krájí na záchodě cibuli?

ESTER KREJČÍ: Pak vám to vysvětlím.

MOJE VINNÁ RÉVA: (zoufale:) Musíme jí pomoct! Divím se vám, Ester Krejčí, že to nechápete.

ESTER KREJČÍ: Podle mě se potřebuje vyplakat, takže nejvíc jí pomůžeme, když ji tu vklidu necháme.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ne!

Ester Krejčí a Moje vinná réva na sebe chvilku mlčky hledí.

TAMARA JANŮ: (Sleduje hodinky.) Zbývají čtyři minuty.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Přijde k zamčené kabince.) Jano Zlomilová, jsem tu s vámi. Důvěřujte mi. Všechno bude dobré.

Pláč ustane.

JANA ZLOMILOVÁ: (trochu se zalyká:) To říká moje dáda také.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ale já budu stát při vás. Ochráním vás. Zajistím, aby vám nikdo neublížil. Věřte mi.

Chvíli je ticho. Pak Jana Zlomilová odemkne kabinku a vyjde ven. Je uplakaná. Podívá se na Moji vinnou révu.

JANA ZLOMILOVÁ: Opravdu budete se mnou?

MOJE VINNÁ RÉVA: Budu.

JANA ZLOMILOVÁ: Přátelé?

MOJE VINNÁ RÉVA: Jistě.

Jana Zlomilová se lehce usměje a pak se s Mojí vinnou révou obejmou.

TAMARA JANŮ: (Stále sleduje hodinky.) Zbývají tři minuty.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Uvolní objetí.) Musíme už jít.

Jana Zlomilová a Moje vinná réva se chytnou za ruce a odejdou. Ester Krejčí a Tamara Janů jdou za nimi. Hlas Ester Krejčí slábne, až úplně přestane být slyšet.

ESTER KREJČÍ: Jana Zlomilová mluvila s Kňourem. On jí řekl o svých milencích, což pro ni byla tak šokující věc, že se vydala na útěk. Když pak zjistila, že...



10.1. Kámasútra

Třída (oktáva B) těsně před hodinou. Do třídy vejdou Moje vinná réva, Jana Zlomilová, Ester Krejčí a Tamara Janů.

Zvonění.

Všechny čtyři se posadí na svá místa.

Do třídy vejde Laura Sonetová. Všichni studenti (kromě Zorany) povstanou. Laura Sonetová dojde ke katedře a položí na ni třídní knihu.

LAURA SONETOVÁ: Posaďte se.

Studenti si sednou. Laura Sonetová otevře třídní knihu.

LAURA SONETOVÁ: Barbora Janů?

BARBORA JANŮ: Zde.

NIKOLA MERLINOVÁ: Tamara Janů?

TAMARA JANŮ: Zde.

NIKOLA MERLINOVÁ: Bernard Koniklecový?

BERNARD KONIKLECOVÝ: Zde.

NIKOLA MERLINOVÁ: Ester Krejčí?

ESTER KREJČÍ: Zde.

NIKOLA MERLINOVÁ: Nikita Král?

(Zatmívačka.)

(Titulek:) O 42 MINUTY POZDĚJI

(Roztmívačka.)

LAURA SONETOVÁ: A protože opakování je dáda moudrosti, zopakujeme si, co jsme se dnes naučili.

LAURA SONETOVÁ: Zoro Vedralová?

ZORANA: Ano?

LAURA SONETOVÁ: Která jsou nejznámější literární díla starověké Indie?

ZORANA: Mahábhárata, Rámájana a Kámasútra.

LAURA SONETOVÁ: Správně. Které z nich je úplně nejznámější?

ZORANA: Asi Kámasútra.

LAURA SONETOVÁ: Nejspíš to tak bude. Troufla byste si odhadnout, proč?

ZORANA: Hm... to bude tím, že je o sexu.

Zvonění.

LAURA SONETOVÁ: Ano. Kámasútra je o sexu. A je smutné, že většina z vás si z této hodiny do života odnese právě jen to.

LAURA SONETOVÁ: Konec hodiny. (Vezme třídní knihu, vstane a odejde ze třídy.)



10.2. Asistované seznamování

Moje vinná réva přijde k Janě Zlomilové.

MOJE VINNÁ RÉVA: (mile:) Pojďte.

Jana Zlomilová vstane. Moje vinná réva ji zavede k Astře.

MOJE VINNÁ RÉVA: Dobrý den, Astro.

ASTRA: Dobrý den.

Moje vinná réva pokyne Janě Zlomilové.

JANA ZLOMILOVÁ: (na Astru:) Dobrý den, Astro. (Pousměje se.) Astra je překrásné jméno.

ASTRA: Děkuji. Vy jste se přistěhovala letos?

JANA ZLOMILOVÁ: Ne, už několik let jsem chodila na Podolí I.

ASTRA: Aha. A proč jste přešla k nám? (Pozvedne obočí.) Vyloučili vás?

JANA ZLOMILOVÁ: Ne. (Zastydí se.)

ASTRA: No, to je jedno. Hlavně si pořiďte něco lepšího na sebe. To, co máte, nebylo v módě ani před milionem let.

MOJE VINNÁ RÉVA: Důležité je, jaký je člověk uvnitř, ne co má na sobě.

ASTRA: Není pravda - šaty dělají člověka. A mimochodem, vy máte také co dohánět. (Vytáhne tyrkysové plastové zrcátko a podívá se do něj na sebe. Vytřeští oči.) Jejda, slehly se mi řasy. (Vytáhne z batohu řasenku a začne se upravovat.)

MOJE VINNÁ RÉVA: Nebudeme vás rušit.

Moje vinná réva a Jana Zlomilová popojdou k vedlejší lavici, kde se Barbora Janů pomalu chystá k odchodu.

MOJE VINNÁ RÉVA: Dobrý den, Barboro Janů.

BARBORA JANŮ: (Podívá se na ně. Tváří se trochu utrápeně. Zvolna odpoví:) Dobrý den.

Moje vinná réva vrhne pohled na Janu Zlomilovou.

JANA ZLOMILOVÁ: (Usměje se na Barboru Janů.) Jana Zlomilová.

Barbora Janů mlčky přikývne.

JANA ZLOMILOVÁ: Něco vás trápí?

BARBORA JANŮ: Ano.

JANA ZLOMILOVÁ: A co?

BARBORA JANŮ: Že mi nikdo nerozumí.

JANA ZLOMILOVÁ: Nerozumí. Jak to?

BARBORA JANŮ: Nikdo nechápe, co cítím. Ani vlastní sestra. (Smutně vzdychne.)

JANA ZLOMILOVÁ: A co cítíte?

BARBORA JANŮ: Kéž by to šlo vyjádřit slovy.

JANA ZLOMILOVÁ: Vsadím se, že se cítíte osaměle.

BARBORA JANŮ: (stále smutně:) Možná.

JANA ZLOMILOVÁ: Kde bydlíte?

BARBORA JANŮ: V Západním Městě.

JANA ZLOMILOVÁ: Já také. Můžeme jet vlakem spolu.

BARBORA JANŮ: (Přestane se tvářit tak smutně.) Dobře.

Jana Zlomilová ukáže pohledem na Tamaru Janů, která se k odchodu nechystá.

JANA ZLOMILOVÁ: Tamara Janů s námi nepojede?

BARBORA JANŮ: Sestra má ještě zeměpis.

JANA ZLOMILOVÁ: Aha.

MOJE VINNÁ RÉVA: Mohu jet s vámi? Také bydlím v Západním Městě.

BARBORA JANŮ: Ano.

Jana Zlomilová se usměje. Barbora Janů, Jana Zlomilová a Moje vinná réva se vydají ke dveřím. Po cestě si Moje vinná réva a Jana Zlomilová vezmou věci. Společně pak opustí třídu.



11. Proč Moje vinná réva?

Interiér kupé[9] jedoucího vlaku. Barbora Janů, sedíc u okna, hledí ven na ubíhající jehličnatý les. Proti sobě sedí v kupé Jana Zlomilová a Moje vinná réva.

{[9] Kupé zde znamená oddělení oddílového osobního vagónu.}

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): Za určitých okolností si lidé v EDDR tykají. Jednou z nich je situace během pohlavního styku a těsně před ním.

JANA ZLOMILOVÁ: Moje vinná révo?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ano?

JANA ZLOMILOVÁ: (opatrně:) Chtěla bych se vás zeptat na jednu věc. Nebude vám to vadit?

MOJE VINNÁ RÉVA: Klidně se ptejte.

JANA ZLOMILOVÁ: Proč si říkáte zrovna Moje vinná réva?

MOJE VINNÁ RÉVA: Měla jsem sen.

Jana Zlomilová poslouchá. Moje vinná réva začne se zaujetím vyprávět.

MOJE VINNÁ RÉVA: Byla jsem s klukem. Jmenoval se Mejk a měl tenisky, velikost 42. Ani nevím, proč mě zaujalo zrovna to. Byli jsme na houbách v tom lesíku kousek od Podhoří a byl na mě strašně milý. Pak jsme se zastavili a já, celá šťastná, jsem se kolem něho nějak ovinula a on mi začal tykat. Řekl: "Miluji tě, moje vinná révo." Ach! To mě tak vzrušilo, že jsem se probudila.

JANA ZLOMILOVÁ: No ne. To muselo být úžasné.

MOJE VINNÁ RÉVA: To bylo. Chtěla bych s ním ještě někdy být. (Vzdychne.) Škoda, že to byl jen sen.



12. Návrat do bytu

Vstupní dveře bytu Zlomilových. Den.

Přijde Jana Zlomilová, vyloví klíč z batohu, odemkne si a vejde dovnitř.



13. Dáda Eva

Předsíň bytu Zlomilových. Jana Zlomilová se přezouvá do domácí obuvi.

JANA ZLOMILOVÁ: Dádo, jsem doma!

Vstoupí Eva Zlomilová.

EVA ZLOMILOVÁ: Konečně. Jak bylo ve škole?

JANA ZLOMILOVÁ: Mám nového přítele, dívku. Říká si Moje vinná réva.

Jana Zlomilová ze zvyku krátce obejme dádu, odejde do svého pokoje a zavře za sebou dveře.



14. Konec dobrý -- všechno dobré

Pokoj Jany Zlomilové. Den. Jana Zlomilová vytáhne z batohu mobilní telefon a odloží batoh. Zuje se, vyskočí na postel a palcem začne vyťukávat krátkou textovou zprávu.

JANA ZLOMILOVÁ (M. O.): Ahoj Vlasto Novotna. Nova skola neni tak spatna jak sem si myslela. Vecer Vam zavolam.[10]

{[10] Vyslovovat tak, jak je psáno - bez diakritky.}



Shrnutí epizody:

Toto byla první epizoda příběhů Ester Krejčí a jejích spolužáků. Student Jana Zlomilová byla nucena přestoupit na gymnázium Podolí II. Její nový spolužák Ester Krejčí jí měla pomoci zařadit se do kolektivu, ale místo toho studovala úvod do sociologie, nejevíc o nového studenta zájem. Janě Zlomilové připadala velmi divná.

Následujícího dne se Jana Zlomilová vydala začlenit do kolektivu sama. Svalovec Kňour ji však natolik znechutil, že utekla na záchod, kde dala průchod svým emocím. Moje vinná réva její beznadějnou situaci vyřešila a stali se z nich přátelé.

V první hodině literatury se probíralo písemnictví starověké Indie. Po hodině Moje vinná réva seznámila Janu Zlomilovou s Astrou, která si začala upravovat oční řasy, a s Barborou Janů, se kterou se pak vydaly na cestu domů spolu. Po cestě Moje vinná réva Janě Zlomilové vysvětlila, proč si zvolila takovou přezdívku. Doma pak Jana Zlomilová napsala svému příteli Vlastě Novotné, že nová škola není zase tak špatná, jak si myslela.



Hudba k titulkům: Within Temptation: Never-Ending Story.
přidáno 23.03.2013 - 00:10
pěkná forma scénáře...

a ty poznámky pod čarou jsou zrovna ta věc kterou rád používám z těch tvých technik (alespoň dokud nějaká má postava nepromluví Panšprochem :D )
přidáno 22.03.2013 - 18:13
rozhodně to je zajímavé :) líbí se mi to počkám si, co bude dál ;)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ester Krejčí S01E01: Únikový reflex (2. vydání) : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Přetečení zásobníku
Předchozí dílo autora : Sledování Kobolta

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ipad mini 5

Čtení i psaní na iPadu vás bude bavit!

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku