|
Asi omylem jsem jednou věřila člověku.
 22.02.2013 3 1164(21) 0 |
Volnost k rozechvění, odplývání nekonečné přítomnosti do
bezčasé věčnosti, omamný okamžik, jenž
jako by tu už někdy byl,
nevyjádřitelná ztracenost.
Stále stejně naivní víra v dobro.
bezčasé věčnosti, omamný okamžik, jenž
jako by tu už někdy byl,
nevyjádřitelná ztracenost.
Stále stejně naivní víra v dobro.
18.06.2023 - 18:02
Tak já si to tedy vypiju sama. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Všechna hrdost lidská.
Předchozí dílo autora : Naivní tělo v záplavě tmy a tulipánů.
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
MakiLayla řekla o Lusy :Známe se tak krátce a já se cítím, jakobych ji znala věky. Slova nevyjádří to, co teď prožívám... Jsem šťastná, že jsem měla tu čest ji poznat! Nabídla mi pomoc, když jsem byla v nouzi...
