Měsíční trilogie, část druhá...
![]() ![]() ![]() ![]() |
Úplněk
Stříbrný kotouč bloudí po střechách
Jak náměsíčný chodec
hazarduje s rovnováhou
A Ty, lehce posmutnělá
utápíš se v snách,
zatímco blyštivý háv
propluje Prahou
Budíš se, usneš,
nemůžeš spát
Přemýšlíš, bloudíš,
nevíš, jak dál
Na okraji propasti nechceš už stát
Poprosíš měsíc,
by rozřešení dal
Stříbrný kotouč bloudí po střechách
Jak náměsíčný chodec
hazarduje s rovnováhou
A Ty, lehce posmutnělá
utápíš se v snách,
zatímco blyštivý háv
propluje Prahou
Budíš se, usneš,
nemůžeš spát
Přemýšlíš, bloudíš,
nevíš, jak dál
Na okraji propasti nechceš už stát
Poprosíš měsíc,
by rozřešení dal

Viviana Mori
Měsíc plní přání, někdy...stalo se mi to, že mi jeho energie pomohla z hlubokého smutku. :-) Kdysi jsem o tom napsala báseň, ale je stará a tím pádem už lehce poeticky nehodnotná. :-) Líbí se mi to, člověk se zamýšlí a ví, že nic nekončí. Tak na mě báseň působí. Podivné. Nu což.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.