Smrt je jen začátek

Stalo se to letos o prázdninách.Jmenuji se Martina.Mám spoustu kamarádek,ale jen jednu opravdivou,která nikomu neřekne mé tajemství.Dnes jsem vstala z postele a napadl mě super nápad.Zašla bych za svojí opravdovou kamarádkou a šly by jsme společně do lesa a postavily si někde boudu na stromě.Jelikož kamarádka bydlela o 3 bloky netrvalo mi to dlouho.
Už jsem byla u dveří a chtěla jsem zazvonit na zvonek.Chystala jsem se zmáčknout zvonek,ale v tom dveře otevřela kamarádka a řekla:
,, Ahoj.Viděla jsem tě z kuchyně." ,,Napadlo mě že by jsme si v lese postavily boudu na stromě,dneska by jsme si začaly hledat místo a zítra bychom začaly s stavením." řekla jsem rychle než stačila Anička něco říct.Ona se mnou souhlasila a nazula si boty a mohly jsme vyrazit.Les byl celkem daleko proto jsme si vzaly kolo a zajely tam na kole.Kola jsme opřely o plot protějšímu domu.Vstoupily jsme do lesa.Byl tak tajemný a hluboký.Šly jsme asi 100 metrů.Až Anna spatřila řeku a sráz.A já jsem řekla:,,Stůl nechoď tam.Hele tam je nějaké lano." ,,No super hned ho vyzkoušíme." odpověděla Anička. Já jsem rychle křikla:,,Stůj!Kdo ví jak dlouho to lano tu je.Může se to s tebou protrhnout!." Anička mě neposlechla,vzala lano a zhoupla se.Nic se nestalo.Na druhém konci se pustila a letěla vzduchem jako nějaký pták.A pak už jsem nic neviděla.Jen jsem zaslechla hlasitý výkřik.Řekla jsem si,že to musí být Anička.Proto jsem neváhala a zhoupla jsem se za ní.Zhoupla jsem se tam zpátky ta a pak jsem se pustila a dopadla jsem na nohy.A uviděla jsem kamarádku.Zeptala jsem se ji:,,Jsi v pořádku?" ,,Jasně v tom nejlepším!No křičela jsem jen ze strachu a taky z toho,že ty by jsi se sem asi jinak nezhoupla." odpověděla mi kamarádka.Něco jsme zaslechly,něco křupla já jsem zaječela tak jak ještě nikdy.A pak jsem zjistila,že to jen Anna.To mi spad kámen ze srdce.Šly jsme dál až jsme narazily na mýtinu,kde byly dva stromy vedle sebe.Byla tam ale strašně vysoká tráva.Najednou jsme obě vykřikly:,,Ano,to je ono!"Anička mi řekla:,,Já teď zajdu pro sekačku.Zkusím ji nějak ze sklepa nenápadně vzít."Čekala jsem asi 15 minut.Po té jsem už jen slyšela jsem tu.
Anna zavázala lano kolem sekačky.A rozhoupala ho.Já jsem ho chytla odvázala a vzala sekačku a lano jsem poslala mé kamarádce.Po té jsme začaly sekat.Jelikož mýtina nebyla zas tak velká netrvalo nám to ani 2 hodiny.Už se stmívalo,musely jsme jít domů.Dalších 14 dnů se dny opakovaly.Ráno jsem zašla pro Annu a společně jsme pomalu stavěly boudu na stromě.V pondělí jsme ráno vstala a podívala se z okna.Už tam na mě čekala Anička.Rychle jsem se oblékla,učesala a zapomněla jsem si vyčistit zuby.Dneska jsme nejely na kole,protože jsme měly plné ruce,nesly jsme košíky s jídlem a pitím.Byly jsme už v lese kamarádka se chytla pevně lana a zhoupla se.Něco zapraskalo,lano se pomalu trhalo.Anna křičela:,,Nééé!" A pak už jsem jí neslyšela.Spadla dolů do řeky.Neváhala jsem a rozběhla se domů.Kde jsme celý den probrečela.Pak jsem usnula a zdálo se mi o tom jak moje kamarádka spadla a zemřela.Vzbudila jsem se přesně o půlnoci.Řekla jsem si:,,Musím to někomu říct.No myslím,že bude lepší když se o tom někdo dozví.Ale zase co by si pak myslela.Věřily by mi vůbec?Podle mě je smrt začátek."Přesně když můj budík zapípal půl noc vzala jsem svou skleničku se jménem,kterou jsem dostala od Anny.Rozbila jsme ji a střepy jsem si podřezala žíly.