Konečná

V bublině míst a stromů,
žili jsme kdysi dřív:
v menší kleci
a prokousat se k odrazu duhy
a obrátit list,
aby začínala zprava,
chtěli jen ti tiší.
Do černě hvězdáren,
kde každá novinka má tisíc let
a každá zpráva vstává odpoledne,
chodili jsme tehdy snít.
Shora jsou vody plné hvězd,
sklonili hlavu dolů
a zjistili, jak protáhnout velblouda
dveřmi na ulici.
A pak, sotva je život rozdělil,
hledali ty, které znali,
než podruhé dospěli.