...
 11.11.2012
6
1562 (21)
0
Spousta ticha a dvě barový stoličky,
který nehybně stojí
vedle sebe samých.

Barevné příběhy odehrávajíc se za víčky.

Cizích lidí.
A taky jejich známých,
galerie


možná...

Propálený potah a načichlá kůže
značí dané stáří
tichého baru.

Potkal různé ženy; muže,
střídajíc se v sezení
od podzimu až k jaru

a možná ještě
o něco dýl.


V kouři z levných cigaret,

tak pamatuje múzy krásných víl,
kdy už ztrácely své kouzlo.

A je samé ztrácel svět...



Tak z tajících sněhů
někdy dávno v březnu.

Tak z lidského chtíče, bláznovství,



Tě prosím:

Přestaň si hrát na princeznu
s půlkou srdce a půlkou
svého království.

 28.11.2012 17:12
ten koniec je úžasný...
 25.11.2012 13:25
prave jsem objevil dalsiho autora meho salku caje ... hezky.
 11.11.2012 14:18
Ta atmosféra včetně toho vyznání na konci je prostě úžasná, bohémská a romantická, moc pěkný
 11.11.2012 13:09
Z Tvého textu jsem hned nasál tu atmosféru toho místa, které ani mně není cizí. Úplně jsi mě tam přenes a to je právě tím kouzlem tohoto textu.
 11.11.2012 10:58
takové trochu country - blues... úplně vidím tu rozladěnou kytaru a foukací harmoniku. zajímavé..
 11.11.2012 08:34
Tak z lidského chtíče, bláznovství,

Tě prosím:

Přestaň si hrát na princeznu
s půlkou srdce a půlkou
svého království.

...tak toto je bomba....to se mi líbí nejvíce ..celkově je báseň nostalgicky zajímavá :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.