|
_
 21.01.2008 4 1552(32) 0 |
monstuozni srdce
plne obav a minulosti,
cekam na odpoved,
proc umirame
a proc je ticho?
prichazi malba,
malba vsech umelcu,
rozdrasane vedomi
a chladno me probouzi.
musime citit,
citit co vsechno nam vzali,
nase jmena i stavy,
nase budouci salky,
obycejne kavy.
muzu se znova ptat,
kolikrat myslels na nas,
premyslet do naha,
miluju te.
*
chci venovat..takze venovano caji..
*
23.01.2008 - 20:37Vôňa čaju je krásne opojná... ja zbožňujem jazmínový :) Kiež by pri ňom každý vytvoril aspoň jednu takú peknú báseň, ako je táto tvoja ;)
21.01.2008 - 23:03cajem to vsechno zacalo(pennyroyl tea-vis ne x)..?).. ty ses Tea:) terezzka
21.01.2008 - 18:36krasnaa teressko...tak smutne tahlaa...tak bez slz placici...s venovanim...strasne se mi libi a chtela bych to jen rikat dokola...jekrasnajekrasnajekrasnajekrasnajekrasnajekrasnajekrasn
ajekrasnajekrasnajekrasnajekrasnajekrasnajekrasnajekrasnajekrasn
ajekrasnajekrasnajekrasnajekrasna..si moje star...
ajekrasnajekrasnajekrasnajekrasnajekrasnajekrasnajekrasnajekrasn
ajekrasnajekrasnajekrasnajekrasna..si moje star...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
tea feel : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : proc me proste nemilujes???????
Předchozí dílo autora : kolik jsme ztratili
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Wolf [14], Petla [13], Milda [12], sarka.bendova [11], MCCM [10], Matěj Ptáček [7], Marie Bernadeta [7]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
