Všude labutě a ty.

Neskutečně šťastné sluníčko
proniká tvým věčným hlasem skrz na skrz
a jsi hned tak odlišná.
Most slepen z dlážděných labutí
a devítka oslněna podzimem
mi dávají pocit jakéhosi očekávání.
Povídáš nesmysly,
zahledím se do jazzu
za námi.
Mám Prahu ráda jen s tebou, víš.
Protože jinak jsem tu sama a
pijíce litry blues
kouřím javorové listy.
Ty, blázne, jsi můj ragtime,
jež dělá perfektní neděli
tou pravou.
Připálíš mi prosím ten koneček?
Motá se mi obraz...