Sab... je milá...

Sab... je milá,

před nedávnem jsem se s ní sblížila
v začátcích odhodlaně skrývala úsměv
hrála na akordeon, byla jiná...

Nechtěla se moc bavit, konzervičkou ji nazývali,
já jsem se na ní pořád zvědavě dívala,
něco mi pořád k ní nesedělo...

Byla milá, občas legračně drzá, nevěřila jsem tomu...
nevěřila jsem tomu, že by byla konzervička,
a začala jsem se nenápadně s ní sbližovat.

Ze začátku to bylo pár slov v autobuse.
Vždycky jsme mluvily jenom o její fence- Bonnie,
říkala mi jak je skvělá i jak tě zlobí,
jak je jiná než předchozí pes stejné rasy...

Měla dlouhé, blonďaté vlasy...
krásné oči schované za brýlemi,
a občas se usmála.

To už jsem pochopila, že možná k ní budu mít ještě blíž,
začala jsem si s ní virtuálně dopisovat...
Našly jsme se, stejný humor, stejné záliby...

Teď si nějak nedokážu bez ní představit život,
je jako jedna z puzzliček, která se zatoulala...
Našla jsem ji a zjistila, že pasuje k ostatním dílkům.

Je to takové hubené vysoké já
holka jedna okatá...

Teď už vím že
.... konzervička opravdu není, jenom se nerada hned projevuje
.... je to člověk, který mi dokáže zvednout náladu už jen tím, že mi napíše, nebo se ukáže
.... nemá blonďaté vlasy a nerada vzpomíná na to období