... a už se nevrátím

Stojím na kraji útesu ve vzdálené zemi
za mnou smrkové polesí plnící území
kousek v dáli vyrostlo rozeklané skalisko
zapomenut národů různorodých středisko
staré hory z dávné doby
nepřipomínají tropy
z poza obzoru vychází jitřenka
pouhá života a smrti milenka

Pod nohama mi zuří věčný boj
právě přichází zas mocný příboj
v krutém lynči s mysem bude věky
soupeř vlnu změní v bílé pěny
tuto zázračnou scenérii
sleduji s rackem v harmonii
smysli se mohou zbláznit
nechtějí přijít o nic

Sleduji každou burácející se vlnu
rozbíjející se o mohutné útesy
v jasu ranního slunce vytvořenou duhu
šumění lesů i chechtání racků
protože tady stojím, nejspíše navlhnu
nevadí, v hlavě zůstanou přírody výkresy
nestýská se mi po domácím nudném luhu
tady je na chatku dostatek klacků ...

tady do konce života zůstanu