|
Tam s tebou! Do créme de la créme! Tam patříš, jsi můj klenot a nejlepší báseň!
|
Rozdmýchám tmu
a ta se rozšíří
i tam
kam svítí slunce.
Přemýšlet?
Možná,
ale přitom
myslit.
Roztáhnutá křídla tmy
všechno pohltí.
Schovej se
a nepokoušej se
vynořit.
Svoboda
i tak se tomu říká.
Jen strach z toho
co bude.
Místo jater oči
orel mi klová.
Nechce abych viděl
pravdu.
a ta se rozšíří
i tam
kam svítí slunce.
Přemýšlet?
Možná,
ale přitom
myslit.
Roztáhnutá křídla tmy
všechno pohltí.
Schovej se
a nepokoušej se
vynořit.
Svoboda
i tak se tomu říká.
Jen strach z toho
co bude.
Místo jater oči
orel mi klová.
Nechce abych viděl
pravdu.
Ze sbírky: Odkazy minulých generací
04.10.2012 01:33
Závěr dokonalý. A celý báseň výborná - silná, hluboká, obohacující. Ani po třetím přečtení nadšení neochablo - naopak. Beru si z toho své a chválím.
12.09.2012 19:18
Začátek se nese rozvláčněle, ovšem samotný závěr je hodně hlubkový, tak jak od básní očekávám. Děkuji za možnost přečtení.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.